přinutit kolovat krev

Ploužil jsem se domů. Ulice zacpaná kolonou aut a tramvají. Před domem blikající hasiči, policie, a právě odjíždějící záchranka. Divadlo pro dav čumilů skrz který se musím prodrat. „Zdovolenim. Tak sakra, uhněte! Já tady bydlím!“

„Co se stalo? Co je?“

„Ta šílená, no ta smažka, co bydlí pod tebou, skočila.“

Stoupal jsem po schodech. Zrovna věšela prádlo na pavlači a byl na ni hezký pohled. Měla odhalená ramena, houpala se v bocích a něco si broukala. Míjel jsem ji. Pozdravili jsme se vzájemně jako tolikrát předtím. Ale tentokrát se na mě moc krásně usmála s vějířky maličkých vrásek u očí. Udělal jsem ještě dva kroky, zastavil se a otočil. „Já jsem Honza,“ podal jsem jí ruku. Její jméno znělo měkce a já si teprve teď všiml, že je to cizinka.

Byla podivná. Byly dny, kdy na mě mávala, to když jsem kouřil na pavlači a sledoval cvrkot v domě. A někdy se schovávala, abych ji neviděl. A taky byly dny, kdy nebyla vidět vůbec. A jednou byla vidět moc, nahá stála na schodišti. Šířily se zvěsti, že fetuje. Nevěřil jsem tomu. Na to byla moc čistá a zvláštně vznešená. Jiná.

Opřel jsem se o zeď v potemnělé pavlači a zapálil si cigaretu. Po chvíli, kdy si oči přivykly na přítmí, spatřil jsem ji. Stála nehnutě o patro níž a dívala se směrem ke mně. Pokýval jsem hlavou na pozdrav. Byla jako kočka, hodně plachá kočka a těch pár schodů ke mně šla snad celou věčnost. Každý schod se otáčela, s každým krokem váhala. Zastavila se pár kroků ode mě. Posunkem si řekla o cigaretu a já nám oběma zapálil. Mlčeli jsme. Já mlčel abych ji nevyplašil a ona mlčela, protože sbírala odvahu. Trochu se třásla, po tváři se jí koulely slzy a potom začala šeptat.

„Dobrý den, my tady vyšetřujeme... Víte co se v domě stalo?“

„Ano.“

„Víte kdo to je, znáte ji? Nemůžeme najít její doklady.“

„Ano. Tedy vlastně ne. Trochu.“

„Nevšiml jste si, mohla brát drogy?“

„Né, to si nemyslím. Ne.“

„A byl jste doma?“

„Doma jsem nebyl. Ale měl jsem být. Já… Zastavil bych ji. Říkal jsem jí ať zaklepe, ať kdykoliv přijde.“

„No, to asi nepomohlo.“

Kurva, Honzo! Jeden krok. Takys tam stál. Stačilo přinutit kolovat krev. Pár kroků navíc. Tak jako kdysi pro tebe. Pár kroků na víc a přinutit kolovat krev

 

Autor: Jan Dlouhý | sobota 7.1.2017 21:21 | karma článku: 29,40 | přečteno: 1088x
  • Další články autora

Jan Dlouhý

naučte se utíkat

Metro bylo poloprázdný a naproti seděl hodně divný chlap. Kymácel se a něco si mrmlal pro sebe. „Není to náhodou takovej ten pošuk?“ zeptal se mě syn. „Není,“ uklidňuju jeho i sebe, ale nepříjemný pocit se rozlézal po celém těle.

10.6.2017 v 21:21 | Karma: 28,45 | Přečteno: 1098x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Dlouhý

jako magor aneb to já v tvým věku

„Čemu se tlemíš!?“ konsternovaně pozoruju svého dvanáctiletého syna. Celý se zalyká, koulej se mu slzy po tváři a sotva popadá dech. Koukne na mě a začne se smát ještě víc. Jako magor. „Vraťte mi syna,“ protáčím panenky k nebi.

27.5.2017 v 21:21 | Karma: 29,62 | Přečteno: 1035x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Dlouhý

dejme jim to najevo

„Splnila jsem mu všechno. Všechno! A von? Ani neřek, že mě má rád, že prej to je přece jasňačka. Ani kytku mi nekoupil, neobjal mě, nepřekvapil. Dyť von mi ani k vánocům nedal dárek. Jen peníze do obálky ať si koupím něco sama!“

13.5.2017 v 21:21 | Karma: 32,59 | Přečteno: 1567x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Dlouhý

udělat si radost dámou nebo udělat radost dámě?

Seděla o stoleček dál. Před sebou právě zalitou kávu, nohu přes nohu, a v ruce cigaretu na špičce, se kterou si dlouze hrála než si ji zapálila. Všimla si, že ji delší dobu pozorujuju. Pokývla hlavou na pozdrav a usmála se na mě.

6.5.2017 v 21:21 | Karma: 31,10 | Přečteno: 1021x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Dlouhý

radši vztyčený prostředníček než němá ignorace pozdravu

„Jak že? Ani slušné pozdravení, jak stav můj, i jméno mé si vyžadují, nedovedeš dát? Ty věru nevíš čeho slušný mrav si žádá? Tedy ztrestám tě!“ Tak tahle replika z Hurvínka mi naskakuje vždy, pokud mi kdokoli neodpoví na pozdrav.

15.4.2017 v 21:21 | Karma: 33,52 | Přečteno: 1338x | Diskuse| Poezie a próza
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka

2. května 2024  17:21

Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...

Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let

1. května 2024  12:58

Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...

Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP

1. května 2024  15:38

V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...

Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát

3. května 2024

Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...

Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků

3. května 2024

Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...

Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali

2. května 2024  22:11

Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...

Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní

2. května 2024  21:36,  aktualizováno  21:50

Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

  • Počet článků 101
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 3178x
představte si fotograii, na které je kolotoč.. takový ze starých časů, se zdobenou stříškou, velkými koni, draky a tak, sedí na nich lidé a točí se a záběr je zastaví v pohybu a jsou z nich rozmazané barevné šmouhy.. stojím před kolotočem, zády k němu (černobíle), ne příliš daleko, můžu se kdykoliv otočit, splynout s vířícími barvami, ale dost daleko na to, aby mě ta neosobní rychlost nepohltila.. prý mám na výběr.. říkala to Virginie ;)

dlouhy.jan@email.cz