fotil jsem nahé děti v sauně
Sedám si se synkem na koberec a lovím z krabic jednu fotku za druhou. To je kouzelná chvíle, kdy v prstech svírám kousek historie. Nejdříve prohlédnout, potom otočit, jestli na ní ještě není něco připsáno, a podat dál s náležitým komentářem. „Tady je babí, kočanda viď. To je děda. To je tam, nó, víš kde. To jsem já. To jsi ty. To vůbec nevim. A, hele, strejda narvanej v psí boudě. Tady jsme spolu. No a tohle je něco…“ Obrázek za obrázkem zkoumáme oba.
„To ti bylo šest, měls neštovice a babička ti pupínky mazala po celým těle. Vypadáš jako kropenatá slepice,“ směju se až se zalykám nad povedenou fotkou juniora.
„Si mě musel fotit nahýho?“ jemu to až tak směšný nepřijde a durdí se. Chápu, přeci jen se mu blíží dvanáctý narozeniny.
„No to jsem teda musel! Měls ty pupínky úplně všude a je to fajnová vzpomínka, ty truhlo. Hele a tady jsi ve škopku na zahradě a Jukin tě votravoval. To si uměl sotva chodit,“ podávám mu další fotku. Tentokrát se usmívá, protože na obrázku je se svým čtvernohým chlupatým kamarádem, a že je ta fotka hambatá, mu vůbec nevadí.
„Jukina jsem měl strašně rád,“ má v hlase něžný tón a tuhle fotku už neodloží, i když mu podávám další a další obrázky.
Narazím na fotky z mé školky. Ze zahrady. Z výletů. Z besídek. Na jedné tancuju s o hlavu větší holčičkou, jejíž jméno už jsem dávno zapomněl. „Vidíš, jak jsem byl mrňavej?“ Na další jsem s paní kuchařkou, která drží kolem ramen mě a ještě kamaráda Davida. „To je cikán? diví se mlaďas. „Jo to je, byli jsme nerozlučná dvojka. A tady jsme všechna děcka v sauně, koukni jaký tam mám břicho,“ podávám další černobílou fotografii. „To vás jako fotili?“ vyvalil oči nad círka třiceti naháči a naše podobnost břicha ho nezajímala. „Děda říkal, že teď vyhodili ňákou paní učitelku ze školy, protože byla s dětma ve sprše a vás tady rovnou fotěj,“ dodá mi indicie, kudy mu proudí myšlenky. „Tak, chodili jsme do sauny, nó. Ukaž,“ beru si fotku zpátky. V paměti pátrám ve zrychleném režimu. Vidím před sebou hezkou budovu uprostřed sídliště, která mi vždycky připomínala Koloseum. Z boku té budovy se prodávala točená zmrzlina, která se mi nikdy nepřejedla a kterou dětem dával pán bez prstů na pravé ruce. Taky si vybavím sál, kam chodili rodiče o víkendech tancovat a nechávali nás samotný doma. A vrátila se mi i vůně té sauny a taky pocit na kůži z ledového jezírka, kam jsme musely povinně naskákat. Prohlížím si kamarády na několika dalších fotografií. Kluci, holky, všichni jsme nazí s bezelstně šťastným úsměvem. Kvalitní papír s bílým vroubkováním okolo. Na druhé straně každé té fotografie tužkou psané mé příjmení, letopočet, a razítko i s adresou pana fotografa. „Už je to dávno a bylo to normální,“ krčím rameny a odmlčím se.
Přemýšlím. Nahota mi nevadí, přijde mi přirozená, rozhodně ve mně nahé dítě nebudí rozpaky. To se spíš cítím rozpačitě při pohledu na holčičku předškolního věku ve dvoudílných plavkách na koupališti.
„Asi tehdy nebyli uchyláci viď,“ vytrhne mě syn z myšlenek, protože mlčím už moc dlouho, a protože vidí otce malinko vykolejeného. „Ale to víš, že byli,“ houkne nad námi babička opřená o futra, kde nás už asi nějakou tu chvíli pozoruje, i s dřevěnou vařečkou v ruce, jako by nám chtěla nabančit. „Jenže v tý době jsme si víc vzájemně věřili, znali se. Ale hlavně jsme v každým neviděli hned uchyláka a zloděje, tak jak je to běžný dneska!“ nato olízla vařečku a nahnala nás k obědu.
Ten večer jsem dlouze pokuřoval na pavlači a vzpomínal. Vzpomínal na dobu, kdy jsem neměl předsudky. Na dobu, kdy jsem s dětmi lítal po sídlišti až do rozsvícených lamp. Na dobu, kdy mi načepoval pan zmrzlinář do kornoutu obr kopec vanilkový, přestože mi chyběl padik do ceny, a i bez prstů dokázal pohladit. Na dobu, kdy můj vůbec nejvíc největší kámoš byl cikán. Na dobu, kdy se na učitelky nedělaly trestné výpravy. Na dobu, kdy si přisedl jakýsi fotograf k chlapům do hospody na pivko a na dotaz jaký měl den a co jako dělal, zcela v pohodě odpověděl: „Fotil jsem nahý děti v sauně.“ A ani nedostal přes držku.
...
Někde jsem slyšel, něco v tom smyslu, že každá vyspělá civilizace si musí své démony vytvářet sama. Tak je tedy máme.
<Ve vašem počítači bylo detekováno zobrazení fotografie explicitně závadného charakteru. Soubor byl již automaticky upraven do společensky přijatelného módu. Současně s tím, byl informován Úřad pro kontrolu nad formou a obsahem. Váš počítač je nyní blokován, vyčkejte na příjezd vyšetřovací komise>
Jan Dlouhý
naučte se utíkat
Metro bylo poloprázdný a naproti seděl hodně divný chlap. Kymácel se a něco si mrmlal pro sebe. „Není to náhodou takovej ten pošuk?“ zeptal se mě syn. „Není,“ uklidňuju jeho i sebe, ale nepříjemný pocit se rozlézal po celém těle.
Jan Dlouhý
jako magor aneb to já v tvým věku
„Čemu se tlemíš!?“ konsternovaně pozoruju svého dvanáctiletého syna. Celý se zalyká, koulej se mu slzy po tváři a sotva popadá dech. Koukne na mě a začne se smát ještě víc. Jako magor. „Vraťte mi syna,“ protáčím panenky k nebi.
Jan Dlouhý
dejme jim to najevo
„Splnila jsem mu všechno. Všechno! A von? Ani neřek, že mě má rád, že prej to je přece jasňačka. Ani kytku mi nekoupil, neobjal mě, nepřekvapil. Dyť von mi ani k vánocům nedal dárek. Jen peníze do obálky ať si koupím něco sama!“
Jan Dlouhý
udělat si radost dámou nebo udělat radost dámě?
Seděla o stoleček dál. Před sebou právě zalitou kávu, nohu přes nohu, a v ruce cigaretu na špičce, se kterou si dlouze hrála než si ji zapálila. Všimla si, že ji delší dobu pozorujuju. Pokývla hlavou na pozdrav a usmála se na mě.
Jan Dlouhý
radši vztyčený prostředníček než němá ignorace pozdravu
„Jak že? Ani slušné pozdravení, jak stav můj, i jméno mé si vyžadují, nedovedeš dát? Ty věru nevíš čeho slušný mrav si žádá? Tedy ztrestám tě!“ Tak tahle replika z Hurvínka mi naskakuje vždy, pokud mi kdokoli neodpoví na pozdrav.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Co v EU prosadili čeští europoslanci? Nabíječky i Erasmus, připomínají se
Premium V Bruselu a Štrasburku proběhlo v týdnu velké loučení. Ve stávajícím složení se totiž europoslanci...
Děti na Haiti cestou do školy překračují mrtvoly. Misie z USA líčí praktiky gangů
Premium Od spolupracovnice MF DNES v USA Co mi vyprávěli po telefonu známí z Haiti, k nimž tam jezdím: školy a obchody se řídí podle toho,...
Zastřelili ho, pomočili a pověsili. Jak vznikla fotka mrtvého Mussoliniho
Seriál Doufal, že uteče a i s milenkou dožije v bezpečí. To by se však víc než dvě dekády nesměl chlubit...
Hamás zveřejnil video Američana a Izraelce unesených v říjnu loňského roku
Palestinské hnutí Hamás v sobotu zveřejnilo video zachycující dva z rukojmích, které uneslo při...
- Počet článků 101
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3178x
dlouhy.jan@email.cz