ženy svlékám, ale nezouvám

„To sou boty za tři tácy!“ podrážděně se do mě opře kamarádka po mém odfrknutí nad křuskama na jejich nohou. „Za tohle jako jo? Na vynášení koše dobrý,“ ušklíbnu se. „Nevšímej si ho, von je úchyl na boty!“ hnedle získám diagnózu.

Zbožňuji ženy v botách na podpatku. Jehly, i klínky (už jsem je vzal na milost) jsou šperkem, tou třešinkou na dortu ženskosti a elegance. To podpatek určuje ženám styl chůze, ladnost v pohybu a jejich vznešenost. A ta se teď nějak vytrácí. Vídám malé i ty velké holky v keckách, cvičkách, crosskách, kterak se klátí jako námořníci. Divná móda, divný vkus, nebaví mě. To je jako konec Popelkám? Podpatek opticky zmenšuje chodidlo, prodlouží nohy klidně až ke krku. Nejdřív je slyšet klapot v klidné ulici, což je rajská hudba pro mé ucho a pak ta chůze, to je pastva pro oči. Se teda musí umět, uznávám, ale pak jsem schopen odpustit jakoukoliv nedokonalost.

Stejně je to zvláštní. Holky se dokážou pro krásu mordovat hodiny. Manikůra, pedikůra, ondulace, epilace, depilace, a ve finále chuťovka v podobě horkého vosku na třísla. Proč? Ženy chtějí, potřebují, být dokonalé. Mně vyskakuje husí kůže při představě té ukrutné bolesti. A oni řeší neviditelné detaily s nebývalou vervou. Každý pupínek, chloupek, řasu, vlas i pidišpíček. A nejvíc hadry. Pětkrát změní po ránu šaty (moc strarý, moc blbý, moc světlý, moc tmavý, moc nóbl, no to vůbec, to už jsem měla, na to nemám vlasy, se necítím, se srazilo, nemůžu, nesmim, a co myslíš?), oční stíny i kabelku, balzám na rty, a ještě parfém. A najednou hrc! Na nohy si obují cosi plochého, nevzhledného, gumového, nerafinovaného, neženského, a ještě k tomu bez podpatků. A přesně tímhle, milé dámy, to celé vaše snažení úplně zazdíte.

„Když voni sou tak pohodlný,“ argument číslo jedna vrchních odpíraček podpatků. Koliduje s výše uvedeným faktem o vystavování bolesti pro krásu. „Na podpatkách se mi ničí nohy,“ argument číslo dva. Tak já vám něco povím. Znám dva případy ze svého okolí za poslední rok, kdy si holčina zpřetrhala vazy, plus tříštivá zlomenina kotníku jako bonus. A ano, přesně z crossek. Mimochodem, všimli jste si, že holky neumějí padat? Když chlap zaškobrtne, jednoduše spadne jako podřezaný strom, držkou k zemi. To holky ne-e. Ty padají jako domy při demolici, pěkně nohy pod sebe. Takže z toho jasně vyplývá, že chyba není v podpatcích, nýbrž v charakterové vlastnosti zpropadené evoluce. „Si to nos sám, vole,“ možná není úplně košer argument, ale od militantních odpíraček zazněl a vyjádřím se k němu. Devět z deseti mužů obdivuje ženy na podpatcích, ten desátý se na kramflíčkách obdivuje sám. A fakt nejsem on.

„Koupila jsem si novou zástěru, koukni,“ povídá přítelkyně a staví se do modelové pózy. Lahodná mana pro potěchu oka se jemně zavrtí v bokách a já polknu na prázdno. Ta moje kráska má na sobě nový šatičky a hlavně rajcovní boty s holým nártem, s páskou přes kotník, a šesti centimetrovým podpatkem. Párkrát si přešlápne, aby to na podlaze pěkně cvaklo. Potvora. „Tak co jim říkáš?“ pohodí hlavou a znovu se zavlní. Neříkám nic. Pouze pokyvuju uznale hlavou a skrz našpulenou pusu vydrtím cosi nesrozumitelně chraplavého. Několikrát si ji sjedu od hlavy k patě a následně si ji svléknu. Nekompromisně. Zástěra nezástěra, šaty nešaty. Strhávám z jejího těla vše okamžitě dolů. Žádná hrubá síla, žádné násilí. Prostě si ji pěkně svléknu očima. Občas ji nechám spodní prádlo a punčošky, ale jinak přede mnou stojí úplně nahá. Až na boty! Ženu zásadně svlékám, nikdy nezouvám.

Takhle to je. Menší anketou jsem zjistil, že ženy pohledem nesvlékám sám. A pozor! Ženám po

takovémhle svlečení většinou opravdu zůstávají na nohou střevíčky. Navíc přesně ty, v kterých právě jsou. A jsme u toho. Mužská představivost je sice bezbřehá, ale končí u bot. A sebekrásnější žena v crosskách prostě nemůže být sexy! To snad uznáte, né?    

Na oplátku teda uznám já, že jsem asi malinko úchyl na boty. A taky přiznám, že znám i několik ortodoxních uctívaček vysokých kramflíčků. Pravda, není jich moc, ale nepřehlédnete je. Jejich gazelí chůze a klapot podpatků, přináší jaro až do podzimu. A v zimě? To prý mají i několik párů jenom do pelíšku (nekecají, viděl jsem je).

A ještě jedna věc. Že bych ženu nezouval, až tak úplně pravdou není. Stačí trochu zaklapat a já milerád padnu bohyni k nohám a ještě ji vyzuji. I z pantoflí.  

;)