jó to noviny ještě hořely
… Je po obědě a natažený na kavalci, poslouchám nějakou rozhlasovou hru. „ Aby ti slehlo,“ říkávala babička Pepinka. Zvláštní, dědovi to říkat nemusela, ten si lehal automaticky. Ovšem děda Karel, ten si ke slehnutí brával noviny. Tvářil se u nich vážně, občas zakroutil hlavou, uchechtl se, nebo se plácl do čela. A pak usnul. Pro mě ideální příležitost odhalit tajemství ukryté v novinách, i když ta písmena jsou proti čítance tak hrozně titěrná. Jenže to se můžu učíst a nic. Nic, co by mě rozesmálo, nebo kvůli čemu bych se plácal do čela. Co ten děda z toho má? Ale je fakt, že ty noviny krásně voní, to jo. Ha, na předposlední stránce křížovka. Krááásně jsem ji zmršil. …
V mobilu si oblíbené noviny čtu, ale nic nenahradí ten pocit šustění při obracení stránek a hlavně, pořád mi totiž noviny voní. „ Prdlajs tomu rozumíš. Prostě mi je někdy vem, uděláš mi radost.“ Sice mi to syn odkýval, ale ani příště si na ně nevzpomněl. „ Tak já ti, mladej, něco ukážu,“ a už ho za odměnu táhnu k sobě do práce. Postavím ho před právě rozjíždějící se největší tiskařský stroj a užívám si tu chvilku ohromení v jeho očích. „ Děsně velký, všude samá tlačítka a hejblátka, velín jako v jaderný elektrárně. A babi ten kravál! To je fakt jak když startuje letadlo!“
… Děda mé luštění po zásluze ocenil pohlavkem a tím se můj zájem o noviny na pět let vytratil. Ovšem ve třinácti narostl do obřích rozměrů. V obecním plátku jedné městské části se totiž psalo o mně. Několik výtisků jsem sehnal pod pultem, respektive jsem si je zapůjčil ze schránek sousedů a všechny rozdal v rodině. Nejspíš proto jsem si pak musel chodit k Obecnímu úřadu číst vývěsku o sobě samém, kterak střílím góly za místní TJ Jiskru Vratislavice. Stejně se mi zdálo, že mě málo chválí a s tím jsem si taky postěžoval u dědy. „ No, ty to psát nemůžeš,“ narážel na mou lásku ke gramatice. Ale protože se v té době rozhodovalo kam se mnou na studia, dědu napadlo, že bych noviny mohl alespoň vyrábět. „ Jó tiskaři, to byli za první republiky páni,“ říkal s nehraným respektem. A na to já slyšel, chtěl jsem být pán.
Pravda, pánem jsem se nestal, za to tiskařem ano. Holkám jsem ale říkal, že jsem polygraf. Byste nevěřili, jedno slovo a balily se o dost líp. A ještě mi je záhadou, že si ty moje ruce volšový, tuhle práci oblíbily. Mám radost, když vidím moje časopisy v trafikách, když je vidím lidmi třeba v metru číst (od jisté doby mě těší i narazit na tištěné stopy kolegů blogerů :) ) a vím, že mi všechny prošly pod rukama. Musím zaorodovat i za letáky. Ano ano, i za tenhle papírový spam ve vaší poštovní schránce můžu já. A nakonec buďte vlastně rádi a užijte si je dokud je čas. Až vám budou chodit letáky jen do mobilu, čím si vysušíte boty a do čeho zabalíte šlupky od brambor? (ale že se odbouralo balení makrel do novin na krámech jsem fakt rád). …
„ Dojdi pro noviny jů,“ houknu na syna chystaje u ohniště třísky na první letošní buřty.
„ Si chceš teď jako číst?,“ vyvalí na mě oči.
„ Ne! Ale můžeš mi podat svůj tablet a třeba to s ním půjde,“ lomím rukama. Chjo ty kluku jeden. Pro noviny si musím dojít samozřejmě sám.
„ Dívej!“ Škrtl jsem sirkou a plameny začaly požírat zmuchlaný papír. „ Jednou budeš svýmu synovi vyprávět o časech, kdy noviny ještě hořely.“
Dočkal jsem se. Je to čtrnáct dní, co mi synek poprvé přivezl noviny. Četly se náramně a voněly ještě líp.
.
Jan Dlouhý
naučte se utíkat
Metro bylo poloprázdný a naproti seděl hodně divný chlap. Kymácel se a něco si mrmlal pro sebe. „Není to náhodou takovej ten pošuk?“ zeptal se mě syn. „Není,“ uklidňuju jeho i sebe, ale nepříjemný pocit se rozlézal po celém těle.
Jan Dlouhý
jako magor aneb to já v tvým věku
„Čemu se tlemíš!?“ konsternovaně pozoruju svého dvanáctiletého syna. Celý se zalyká, koulej se mu slzy po tváři a sotva popadá dech. Koukne na mě a začne se smát ještě víc. Jako magor. „Vraťte mi syna,“ protáčím panenky k nebi.
Jan Dlouhý
dejme jim to najevo
„Splnila jsem mu všechno. Všechno! A von? Ani neřek, že mě má rád, že prej to je přece jasňačka. Ani kytku mi nekoupil, neobjal mě, nepřekvapil. Dyť von mi ani k vánocům nedal dárek. Jen peníze do obálky ať si koupím něco sama!“
Jan Dlouhý
udělat si radost dámou nebo udělat radost dámě?
Seděla o stoleček dál. Před sebou právě zalitou kávu, nohu přes nohu, a v ruce cigaretu na špičce, se kterou si dlouze hrála než si ji zapálila. Všimla si, že ji delší dobu pozorujuju. Pokývla hlavou na pozdrav a usmála se na mě.
Jan Dlouhý
radši vztyčený prostředníček než němá ignorace pozdravu
„Jak že? Ani slušné pozdravení, jak stav můj, i jméno mé si vyžadují, nedovedeš dát? Ty věru nevíš čeho slušný mrav si žádá? Tedy ztrestám tě!“ Tak tahle replika z Hurvínka mi naskakuje vždy, pokud mi kdokoli neodpoví na pozdrav.
Další články autora |
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
NATO určilo červené linie. Má dva scénáře zásahu proti Rusku, píší média
Premium Severoatlantická aliance připravila krizové scénáře „červených linií“, při jejichž překročení...
S babičkou nepřežila nehodu ani vnučka. Její orgány zachránily tři jiné děti
Nehoda z Čáslavic na Třebíčsku si vyžádala druhou oběť. Auto tam minulý čtvrtek zatím z...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Aktivisté žádají konec pedagožky Univerzity Karlovy a přednášky o „genocidě v Gaze“
Karlova univerzita by měla přehodnotit zaměstnávání osob jako je doktorka Irena Kalhousová, uvádí...
Při hromadné nehodě na Karlovarsku zemřel člověk, další čtyři se zranili
Vážná dopravní nehoda dvou osobních a nákladního vozidla uzavřela silnici I/6 u Čichalova na...
VIDEO: Bouřka strhla na lidi v Bombaji obří billboard. Desítky jich uvěznil
Nejméně osm lidí zahynulo v indické Bombaji po pádu obřího billboardu, který v pondělí strhla...
Američana zadrželi v Istanbulu s 1 500 štíry a pavouky, přitom měl povolení
Turecká policie zatkla muže, který se podle ní pokoušel ze země propašovat vzácné jedovaté pavouky...
Že necítíš prsty? Nevadí. Decimovaná Ukrajina drží ve službě nezpůsobilé muže
Mnoho ukrajinských vojáků, kteří utrpěli v boji trvalé poškození zdraví, považují armádní lékaři za...
Jak předejít syndromu náhlého úmrtí kojence?
Syndrom náhlého úmrtí kojence (SIDS – sudden infant death syndrome) je doslova noční můrou všech rodičů. V současné době lze tomuto zbytečnému...
- Počet článků 101
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3178x
dlouhy.jan@email.cz