o prohraném boji o flek a gatích u brodu

Právě si dopřávám řidičský adrenalin. Snažím se zaparkovat na ulici v samém centru Prahy tak, abych neporušil nějaký ten přestupek. Není ideálnějšího načasování, než v dopoledních hodinách v týdnu. Pěkně si jedu už páté kolečko kolem bloku. Ostražitost, předvídavost, periferní vidění. Jako na lovu. A hle, objevuji krásný flek a to přesně v místě kde to mám k domovu nejblíže. Paráda. Trochu si najedu, zařadím zpátečku a otočím se. Se mi to zdá, bo co? Na moje místo najelo esúvéčko na férovku předem hupsnutím o chodník. Honzáne klid! Zařadím jedničku a jdu na další okruh a přibrzdím si před esúvéčkem. Vidím jen spodní část těla, vrchní je v autě. Překvapením zamžikám. Jde o ženu. A evidentně odvážnou po všech směrech. Sukně velmi krátká, že už vlastně tím předklonem ani nejde o sukni. Pěkné. Zatraceně dlouhé nohy. Mžikám očkama. A mžikal bych ještě, kdyby na mě nedorážela nadržená tramvaj. Smutně si odfouknu a vyrážím, jak se později ukáže, na dalších dvanáct koleček…  

O několik hodin později přijíždím ze suché Prahy do města pod Ještědem a do úplně jiného světa. Svět, jehož pohltil sníh. Všude kvanta čerstvého sněhu. Objíždím sídliště. Tři místa k parkování by byla. Ovšem do patnácti centimetrové vrstvy mokrého sněhu není radno zajíždět. Tedy pokud bych nechtěl na místě přezimovat. Nechávám proto auto na hlavní silnici na blikačkách a ve svých hodobóžových polobotkách se brodím ( v Praze fakt sníh nebyl ) pro lopatu rozhodnut si své místečko poctivě odházet. Lopata a hrablo čeká hned za dveřmi paneláku. Stejně tak nástěnka. A kdo pak to má tento týden službu? Jasně, paní Dlouhá. Chcete jet na hory a bojíte se, že nebude na čem lyžovat? Zeptejte se kdy má moje mamá službu. Tohle funguje dokonale. A může být rosničkama ohlášená obleva jak chce, u mamky bude závěj i kdyby tam ten sníh měl někdo navozit.

Překvapen teplem z manuální práce se začínám se svlékat. Jsem to kluk šikovná a za chvíli mám vyčištěný flek. Zapichuji opodál lopatu do sněhu a jdu si pro auto. Odemykám, nasedám, startuju a rozjíždím se. Až teď si všimnu, že na mém místě, na to mém úhledně krásně odházeném a vyčištěném místečku, stojí auto! A od něj se vzdaluje mladá dívka, která ho ještě posunkem ruky zamyká na dálku. Najela tam z druhé strany. „Čůza,“ ulevím si. Dneska to snad stačilo. Kleju. Strašně kleju. A taky zastavuju, vysedám a zamykám. Takže klapka a dávám si rozcvičku znovu, jen o pár metrů jinde se opět divoce máchám s lopatou. A kleju. Pořád strašně kleju. Po chvíli mám hotovo a tentokrát pokládám lopatu na zem na to moje místo. Reservace se povedla a auto už je na místě. Teď ještě odházet chodník za mamá. Už to mám téměř hotové a proti mně se objeví ta holčina, která mi zabrala flek. Přestávám makat. Opírám se o lopatu. Funím. Brunátním. A civím na ní. Asi dost odporně, protože se zastaví opodál. „Jé, já jsem vám asi zabrala místo, že jo?,“ culí se. Než stačím zformulovat nějakou nepříjemně znějící větu, přistoupí ke mně a vrazí pozoruhodně dlouhého hubana. „A už se nezlobte.“ Na to se otočí a míří pryč. Dlouho mi trvá, než samovolně zavřu otevřenou pusu. Vykolejila mě, zůstal jsem tam stát v němém úžasu a riskoval, že začnu klíčit dřív než násada od lopaty…

Za dva dny slota dorazila i do Prahy. Mráz kouše a tak nedočkavě otevírám tlačítkem prostřední dveře právě přijíždějící tramvaji číslo devět. To samé musela učinit i dívka s kapucí u prvních dveří, nikdo totiž nevystupoval. Tři schody na palubu a bystrozrakým pohledem zřím jediné volné sedadlo ke kterému mě vede nastavený autopilot. Co čert nechtěl, jediné to volné místo je přesně na půli cesty od mých dveří a dveří přistupivší kapucínky. Ups a už sedí. Vypínám autopilota a nasupeně doletím dlaní až na tyč téměř nad tou dívčinou. Elegantně sundává kapuci, a z ní se vyvalí hříva krásných zrzavých kudrlinek s podmanivou vůní. Následně si rozepne kabát a mně se naskýtá ten nejkrásnější pohled do užlabinky ňader dmoucích. Taju. Vytahuju telefon a následných dvacet minut zdatně předstírám pohled na něj…

Pravidelně v boji o flek se ženou prohrávám. A rád.  Obráceně by to rozhodně nebylo ono... Ostatně, stahování gatí před brodem může být v takových případech spíše výhodou.

;)