sáhněte mi na dítě a zabiju vás
Syn právě přijel linkovým spojem a vystupuje z autobusu ve špalíru lidí. Stačí jediný pohled a vy víte, že je něco špatně. Díváte se svému dítěti do očí a už si jen v duchu představujete, co se asi mohlo stát. Instinkt zbystří všechny smysly a krev vám tepe ve spáncích.
„Ahoj tati.“
„Ahoj Honzí, něco se stalo?“
„Nemám telefon.“
„Sis ho zapomněl doma?“
„Né ještě před chvílí jsem ho měl. Oblík sem si bundu a pak tam nebyl.“
„Třeba spadnul pod sedačky, kouknem se. Kdo seděl vedle tebe?“ A hned zkouším prozvonit synův mobil. Už je vypnutý.
„Takový mladý pán...“
Je mi jasný, že už tam nebude. Přesto lezeme do autobusu a hledáme. Předstírám pro syna naději a nechávám na sebe kontakt obsluze s tím, aby se ozvali, pokud by synův mobil našli, přestože vím, že nikdo nezavolá. Ani my ne.
„Zavoláme na policii?“
„Ne. To nejde. Oni musí řešit důležitější věci víš.“
„Proooč?“
Rudnu. Stydím se. Strašně se stydím. Od mala mu tluču do hlavy, že si musí dávat pozor na své věci. Aby nikde nezapomněl čepici, rukavice, knížku. Cokoliv. Že všechno něco stojí a nic není zadarmo. Aby byl ostražitý. Chceš zmrzlinu? Tak na, tady máš bankovku a kup si ji. A nezapomeň si přepočítat peníze co ti vrátí. Že nás chrání zákon a když se něco stane, od toho je justice, aby viníka potrestala. Ukradnou ti auto? Zavolej na policii a oni to vyřeší.
A teď mu někdo ukradne telefon. Jeho první, a v jeho očích veledospělácká, věc nedozírné hodnoty. Hlídej si ho jako oko v hlavě, další hned tak nedostaneš, stojí to moc peněz! A teď všechna ta svá slova devalvuju tím, že mu říkám: Tvůj mobil nemá takovou cenu, aby se za ním policisti honili. Není tak hloupý, aby mu nedošly souvislosti. Vlastně mu říkám, že on se svého práva nedomůže. Syn se cítí mizerně, že přišel o svou nejcennější věc, a spravedlnost se stala pohádkou bez dobrého konce. A já se cítím ještě hůř, protože jsem selhal, protože jsem si nestál za svými slovy.
Vůbec nejde o mobil. Jde o princip. Dotyčný věděl přesně co dělá a co tím způsobí.
Stávají se daleko horší věci, které můžou dětem ublížit, do důsledku zkazit život. Každá společnost chrání své potomstvo i za cenu sebeobětování. Ale my nedokážeme ochránit své děti, aniž bychom jim ponechali alespoň trochu bezstarostného dětství. Ať už kvůli strachu jejich samých, nebo kvůli strachu našeho o ně.
Proto, pokud se v lidském společenství vyskytne hyena, která je schopna fyzicky ublížit dětem, parazitovat na nich, monstrum, které si troufne na nejslabší a bezbranné, to monstrum, které se stalo zvířetem, tak takové monstrum by mělo být zbaveno všech lidských práv. Hyeny chci vidět pouze v rezervacích, nebo za mřížemi.
Jsem příliš radikální? Nejsem. Všichni to máme někde v sobě. Instinkty. Pokud se někdo neudrží a chová se jako zvíře, pak nemám jediného důvodu nejednat s ním podle toho. Řeknu to přímo, sáhněte mi na dítě a zabiju vás.
.
Jan Dlouhý
naučte se utíkat
Metro bylo poloprázdný a naproti seděl hodně divný chlap. Kymácel se a něco si mrmlal pro sebe. „Není to náhodou takovej ten pošuk?“ zeptal se mě syn. „Není,“ uklidňuju jeho i sebe, ale nepříjemný pocit se rozlézal po celém těle.
Jan Dlouhý
jako magor aneb to já v tvým věku
„Čemu se tlemíš!?“ konsternovaně pozoruju svého dvanáctiletého syna. Celý se zalyká, koulej se mu slzy po tváři a sotva popadá dech. Koukne na mě a začne se smát ještě víc. Jako magor. „Vraťte mi syna,“ protáčím panenky k nebi.
Jan Dlouhý
dejme jim to najevo
„Splnila jsem mu všechno. Všechno! A von? Ani neřek, že mě má rád, že prej to je přece jasňačka. Ani kytku mi nekoupil, neobjal mě, nepřekvapil. Dyť von mi ani k vánocům nedal dárek. Jen peníze do obálky ať si koupím něco sama!“
Jan Dlouhý
udělat si radost dámou nebo udělat radost dámě?
Seděla o stoleček dál. Před sebou právě zalitou kávu, nohu přes nohu, a v ruce cigaretu na špičce, se kterou si dlouze hrála než si ji zapálila. Všimla si, že ji delší dobu pozorujuju. Pokývla hlavou na pozdrav a usmála se na mě.
Jan Dlouhý
radši vztyčený prostředníček než němá ignorace pozdravu
„Jak že? Ani slušné pozdravení, jak stav můj, i jméno mé si vyžadují, nedovedeš dát? Ty věru nevíš čeho slušný mrav si žádá? Tedy ztrestám tě!“ Tak tahle replika z Hurvínka mi naskakuje vždy, pokud mi kdokoli neodpoví na pozdrav.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Porodnost Arabů razantně klesá, přelidnění však Blízký východ straší dál
Porodnost v arabských zemích za posledních několik let zaznamenala přes sílící přítomnost...
V Maďarsku po nehodě na Dunaji havaroval motorový člun, dva lidé zemřeli
Dva lidé zemřeli při lodní nehodě na řece Dunaj severně od maďarské metropole Budapešti, uvedla v...
Novotný by měl z ODS odejít sám, míní Stanjura. Děkuji za názor, řekl starosta
Místopředseda ODS Zbyněk Stanjura by uvítal, kdyby se starosta pražských Řeporyjí Pavel Novotný...
Volby by vyhrálo hnutí ANO s 32 procenty, s SPD by mělo vládní většinu
Sněmovní volby by nyní vyhrálo opoziční hnutí ANO s 32 procenty hlasů. Na druhém místě by byla s...
Vyhrajte balíček z řady sebamed Anti-Redness
Minulý týden jste soutěžili se sebamedem o kosmetiku pro nejmenší. Tento týden si pojďte zahrát o péči pro vás, a to konkrétně o řadu Anti-Redness,...
- Počet článků 101
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3178x
dlouhy.jan@email.cz