v limbu a se spodky u kolen - a to jsem ani nerodil

Konečně mě vyslyšela. Tak dlouho jsem si přál překvapení v podobě oblečku nemocniční sestřičky a je to tady. Teď stojí rozkročmo nademnou nádherně bílomodrá od paty až k hlavě. Lodičky, punčošky, sukýnka s kšandičkama, modrá košulka a čepeček.  Všechno jak má být. Vrním si blahem v očekávání věcí příštích. „Pane Dlouhý." Aha, hra už začala. Sklání se ke mně a …

Není hororovějšího názvu než Urologie. Dívám se na cedulku na dveřích a ruka má třesavku. Ještě jsem nevstoupil do čekárny, ale už teď jsem úplně zelený strachy bez sebe. Ani nevím, co mě tam čeká, takže normální fobie.

„Tak co Vás trápí, pane Dlouhý?"

Doktor sedí za stolem a tluče data do kláves. Teda, že by to bylo jednodušší, když proti mně sedí doktor a nikoliv doktorka, to se říct fakt nedá. Ale už jsem tady a nedá se nic dělat. Vyprávím o svých potížích. Jde to dobře. Doktor je samý vtípek. Postupně mi dochází, že vtipkovat musí, jinak by mu z ordinace každý utekl.

Probereme rodinu, zjistíme, že jisté genetické predispozice jsou dost reálné. Nu což.

„Tak se na vás podíváme."

„Co? Proč? Jsem myslel, že vezmem trochu krve a .. "

„Svlékněte se a lehněte si."

Srdce v krku, suchá ústa a panika. Dýchá se mi těžko. Rozepínám si košili.

„Tu košili si můžete nechat, ale zbytek dolů."

Lehám si na záda, poslušně skrčím nohy. Doktor pořád mele a mele. Nasazuje si gumový rukavice s takovým tím mlasknutím. Vyděsí mě to, ale on se jen zazubí. Tohle prý dělají v televizi a je to dobrý na efekt. Nevím. Efektně se scvrkávám. Celý. A všude. Sestřička, která byla celou dobu jako myška, podává takový jako jehlice na pletení. Jenže doktor nevypadá, že by si chtěl z dlouhý chvíle upléct svetr s jelenem. Chci se zvednout a utýct. Doktor mě zatlačí zpátky.

„Klíííd! To přežijete."

No jen aby. Je mi zle. To vypadá na torturu. Doktor mi poví, co mi chce dělat. Nejsem hrdina. To prostě nedám. Pořád mele. Nedá mi šanci jakkoliv zasáhnout. Než stačím protestovat, uchopí to něco málo, co bývalo kdysi mým mužstvím a … ano ta jehlice mizí v něm. Bože to je bolest.

„Jste pašák. Už jen devětkrát."

„Ccco?"

„Kecám, už jen třikrát."

Řechtá se a mrká na mě jako magor. To není doktor, to je Mengele. Musel si něco šlehnout bo co. Jenže mně nenabídnul. Neřvu, jen se koušu do rtu a jazyka. Strašně to bolí. Další jehlice. Bože! Hotovo. Už chci vstát, zmizet a Mengeleho poslat do pr.. chci říct do zadele.

„Otočte se na bok, čelem ke zdi."

Jasně, nemusím ho posílat, on tam půjde sám. Detaily vynechám. Prostatu našel a zmáčkl. Vytryskly mi slzy. Ruce se zapřely do zdi a já celý barák posunul z Karlova náměstí až na Palačák. Konečně definitivně konec.

Podlamovala se mi kolena. Doktor na mě dál mluvil a předepisoval recepis. Šťasten jsem se začal oblékat…

… vrazila mi facku. Počkat, tady něco nesedí. Tohle fakt né, mlátit mě teda nebude! Prásk! Druhá facka. „Pane Dlouhý, proberte se!"

Ležím na zemi. Sestra se ke mně znovu sklání a pokládá mi mokrý hadr na hlavu. Procitám z limbu se spodky u kolen. Stydím se. Je mi zima. Nevím, jak dlouho jsem se tam válel. Doktor se pořád směje, že to je v poho, že se mi to tím zmáčknutím dostalo do krve.

Oblíkám se pomalu, jako v mlze. Je mi šoufl. Všechno v podbřišku je v jednom ohni. Dostávám recept s prášky na zánět. Poděkuju a chci se pakovat. Zastaví mě sestra a podává mi kalíšek.

„Ještě potřebujeme jen pár kapek."

Mrkne na mě a pod nosem se jí třepetá umě lepený knír. Těch potřebných pár kapek mě dostalo opět do limbu a znovu se spodky u kolen. Zase mě budila holka s bíbrem pod nosem, jen tentokrát opravdickým pěkně pěstěným, a pro změnu se válím pod mušlema na záchodkách. Šmarjá to je děs. Mowember nemowember, ale ještě jedna ženská s knírem a nechci se probudit.

Cesta domů byla dlouhá. Plazil jsem se podél zdí a kňučel jako pes. Ještě aby ta moje měla nalepený knír taky. To bych snad o tom napsal blog… Nebo ne? Nic nevydržím, vždyť jsem ani nerodil…

;)

 

 

Autor: Jan Dlouhý | sobota 23.11.2013 20:33 | karma článku: 27,33 | přečteno: 1645x
  • Další články autora

Jan Dlouhý

naučte se utíkat

Metro bylo poloprázdný a naproti seděl hodně divný chlap. Kymácel se a něco si mrmlal pro sebe. „Není to náhodou takovej ten pošuk?“ zeptal se mě syn. „Není,“ uklidňuju jeho i sebe, ale nepříjemný pocit se rozlézal po celém těle.

10.6.2017 v 21:21 | Karma: 28,45 | Přečteno: 1098x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Dlouhý

jako magor aneb to já v tvým věku

„Čemu se tlemíš!?“ konsternovaně pozoruju svého dvanáctiletého syna. Celý se zalyká, koulej se mu slzy po tváři a sotva popadá dech. Koukne na mě a začne se smát ještě víc. Jako magor. „Vraťte mi syna,“ protáčím panenky k nebi.

27.5.2017 v 21:21 | Karma: 29,62 | Přečteno: 1035x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Dlouhý

dejme jim to najevo

„Splnila jsem mu všechno. Všechno! A von? Ani neřek, že mě má rád, že prej to je přece jasňačka. Ani kytku mi nekoupil, neobjal mě, nepřekvapil. Dyť von mi ani k vánocům nedal dárek. Jen peníze do obálky ať si koupím něco sama!“

13.5.2017 v 21:21 | Karma: 32,59 | Přečteno: 1567x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Dlouhý

udělat si radost dámou nebo udělat radost dámě?

Seděla o stoleček dál. Před sebou právě zalitou kávu, nohu přes nohu, a v ruce cigaretu na špičce, se kterou si dlouze hrála než si ji zapálila. Všimla si, že ji delší dobu pozorujuju. Pokývla hlavou na pozdrav a usmála se na mě.

6.5.2017 v 21:21 | Karma: 31,10 | Přečteno: 1021x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Dlouhý

radši vztyčený prostředníček než němá ignorace pozdravu

„Jak že? Ani slušné pozdravení, jak stav můj, i jméno mé si vyžadují, nedovedeš dát? Ty věru nevíš čeho slušný mrav si žádá? Tedy ztrestám tě!“ Tak tahle replika z Hurvínka mi naskakuje vždy, pokud mi kdokoli neodpoví na pozdrav.

15.4.2017 v 21:21 | Karma: 33,52 | Přečteno: 1340x | Diskuse| Poezie a próza
  • Nejčtenější

Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili

15. května 2024  14:56,  aktualizováno  17:56

Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...

Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce

15. května 2024  19:25,  aktualizováno  23:12

Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...

Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini

16. května 2024  8:42,  aktualizováno  15:38

Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...

Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru

13. května 2024  18:48,  aktualizováno  14.5 22:25

Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...

Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny

17. května 2024  14:16

Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...

VIDEO: V Londýně hořel autobus. Hasiči požár zvládli až po více než hodině

19. května 2024  10:09

Pět hasičských vozů a třicet hasičů zasahovalo v sobotu odpoledne v Twickenhamu na jihozápadě...

Sněmovna bude příští týden schvalovat sporné zkrácení doby oddlužení

19. května 2024  9:19

Sněmovna bude příští týden schvalovat sporné zkrácení doby oddlužení z nynějších pěti let na tři...

Nizozemec si na zahradě postavil hrad, jeho interiér láká turisty z celého světa

19. května 2024  8:36

Šestasedmdesátiletý Nizozemec Gerry Halman si na své zahradě postavil pětipatrový hrad. V...

Poštovní známka po bagetě i voní. Francie uctila symbol gastronomie

19. května 2024  7:26

Francouzská pošta představila novou známku s obrázkem bagety převázané stužkou v barvách trikolory....

Vyhrajte balíček z řady sebamed Anti-Redness
Vyhrajte balíček z řady sebamed Anti-Redness

Minulý týden jste soutěžili se sebamedem o kosmetiku pro nejmenší. Tento týden si pojďte zahrát o péči pro vás, a to konkrétně o řadu Anti-Redness,...

  • Počet článků 101
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 3178x
představte si fotograii, na které je kolotoč.. takový ze starých časů, se zdobenou stříškou, velkými koni, draky a tak, sedí na nich lidé a točí se a záběr je zastaví v pohybu a jsou z nich rozmazané barevné šmouhy.. stojím před kolotočem, zády k němu (černobíle), ne příliš daleko, můžu se kdykoliv otočit, splynout s vířícími barvami, ale dost daleko na to, aby mě ta neosobní rychlost nepohltila.. prý mám na výběr.. říkala to Virginie ;)

dlouhy.jan@email.cz