Jan Dlouhý
dlouhy.jan@email.cz
- Počet článků 101
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3178x
Seznam rubrik
Jan Dlouhý
jemná chybička lahodí oku dokonalé kráse navzdory
„Šiš, koukni na ten luk!“ Skřehotání třech mladých děvčat se neslo nad ránem poslední noční tramvají. Rozhlížel jsem se kolem a hledal Robina Hooda s toulcem a šípy. Až upřeně vražedný zrak těch náctiletých na paní s pěti křížky na krku, mi poodhalil krutou pravdu o tom, že děvčata nezaujal nějaký luk, ale look. Šarmantní dáma v letech měla možná pár vrásek a trochu extravagantní účes, oblečena však byla vkusně k svému věku a vypadala šik. Vzhledem k brzké ranní hodině bych řekl, že si vedla obstojně. Podle výrazu totiž vypadala ta tři děvčata stejně. Jediný rozdíl byl v tom, že dáma právě vstala do práce a holky jely z flámu.
Jan Dlouhý
sáhněte mi na dítě a zabiju vás
Snažíte se vychovávat dítě k úctě k člověku, k životu jako takovému, ke slušnosti, respektu, pokoře. Vštěpujete mu své znalosti a zkušenosti. Vedete ho k hodnotám, kterým věříte, a které po vás vyžaduje společnost, abyste věřil. To vše je v pořádku, a tak tomu věříte vy i vaše ratolest dokud ... dokud vaše dítě nepotká hyeny(smus).
Jan Dlouhý
punčoškový guru zasahuje - pátrá, radí, informuje
Rozmohla se nám taková nepěkná věc. Ženy odmítají nosit punčošky! V mou improvizované anketě 100% mužů reagovalo kladně na dotaz, zda-li jim přijde jakákoliv žena více atraktivní, pokud ji vidí v punčoškách. Stejně tak 99% žen přiznalo, že se v punčoškách cítí více atraktivněji, svůdněji a žensky. Tak mi vysvětlete proč ty naše ženštiny v těch punčoškách tak málo vidíme?
Jan Dlouhý
to bych mu ji fláknul taky - policisti jsou taky jenom lidi
„Teče mu krev z pusy, mám mu zavolat rychlou?“ Ptal se ten mladší policista toho staršího. Starší vzhlédl od rozepsaného protokolu o nehodě, a já věděl, že se musím přiznat hned. „Víte, za to můžu já.“ A začal jsem popisovat, co se vlastně toho rána stalo...
Jan Dlouhý
nikomu tě nedám - není milovat jako milovat
Vztahy se mění někdy o překot, někdy zvolna. Než jsem do důsledku seznal, že mám synka, už měl na dortu svíčky tři. Než si synek uvědomil, že má tátu, sfoukával ještě o další tři svíčky víc. Znáte chlapy, jsme pomalejší. Tedy já rozhodně ano a synek je v tom, díky mně, geneticky dispozičně stejně.
Jan Dlouhý
jsme poslední generace postelových romantiků
Na protějším ostrůvku tramvajové zastávky se objímá pár středního věku. Užívám si ten pohled jak se k sobě ti dva náramně mají. Zachumleni jeden v druhého, v polibkách a šepotu. Zapadající slunce dodává scenerii tu kouzelnou romantickou atmosféru. „Ty vole, ještěže po mě tohle nechceš." Škubnu sebou a rozjímání je pryč. Jen kousek ode mě stojí asi dvacetileté děvče se svým přítelem a v puse má zřejmě citron, jinak nevím proč by tu svou pusu tak příšerně křivila. „Si blbá? Co pak jsem malej?" Oba kroutí hlavou a dívají se směrem k těm dvěma objímajícím. Nechce se mi věřit, že rozbuškou toho hovoru je veřejně přiznaný cit.
Jan Dlouhý
v limbu a se spodky u kolen - a to jsem ani nerodil
Konečně mě vyslyšela. Tak dlouho jsem si přál překvapení v podobě oblečku nemocniční sestřičky a je to tady. Teď stojí rozkročmo nademnou nádherně bílomodrá od paty až k hlavě. Lodičky, punčošky, sukýnka s kšandičkama, modrá košulka a čepeček. Všechno jak má být. Vrním si blahem v očekávání věcí příštích. „Pane Dlouhý." Aha, hra už začala. Sklání se ke mně a ...
Jan Dlouhý
kluci černí, já mám o vás strach
Můj devítiletý syn se na mě nevěřícně podíval, usmál se a pobaveně pravil. „Ty jsi rasista tati!" Právě jsem si totiž od plic postěžoval nad partou rómských dětí, kteří měly své podrážky opřené na sedačkách v tramvaji. Zajímavé. Kluk nezvládá velkou násobilku, nepamatuje si, co měl ve škole k obědu, pod pojmem čistých trenek vidí i ty tři dny nošený, ale pod pojem rasismu má asi relativně jasno. „Možná sem." Připustím.
Jan Dlouhý
harašíte rádi? přiznejte barvu
Už jsem v práci, ale oči mám ještě zalepený. Navíc jsem zaspal, nálada pod psa, další šedivý den. Na chodbě potkávám jako první Evu. Procedím skrze zuby odpověď na pozdrav. Následuje její úsměv a jako mimochodem na mě po žensku mrkne. „Dneska bílá." Její slova mně rozlepí jedno oko (6:22).
Jan Dlouhý
tak nějak se z jelenů stávají volové
„Jak mi to mohla udělat? Děvka!" Místo pozdravu jsem slyšel v telefonu od Míry tahle slova. Slíbil jsem mu, že za ním dorazím co nejdříve ke Kocourovi. Sedl jsem do auta a cestou zavolal Lence, ženě Míry. Nezapírala. Třídní sraz před měsícem. Neplánovaně. Pětiminutový vztah s morální kocovinou na doživotí. „A prosím tě, domluv mu, nebo to zabalím sama." No holka, pokusím se...
Jan Dlouhý
šanci jsem vám dal, ještě týden a u mě končíte - definitivně
Je to tristní pohled sledovat, jak od vás odcházejí další a další, a vaše preference padají neustále níž a níž. Stál jsem při vás v dobách dobrých i zlých. Ale už nemůžu, jsem z vás unaven.
Jan Dlouhý
tak si někde půjčte - banka zjevně inspirovaná svými klienty
„Transakce nepovolena." Zahlásila obsluha čerpací stanice, když jsem chtěl kartou zaplatit právě dotankovanou nádrž auta. „Zkuste to ještě jednou," poprosím. Stejný výsledek, ale tentokrát se už na mě prodavačka dívá jako na zloděje. Asi nějaká chyba. Výplata přišla dnes, prostě nesmysl, abych neměl na účtu peníze.
Jan Dlouhý
vycucla i hřebíky z prkna
Muži u piva řeší ty nejdůležitější věci pod sluncem. Pokles na Japonské burze, politiku, fotbal, drobné i miliony a taky ženy. Samozřejmě. Nebuďme úzkoprsí a přiznejme si, že jsme my muži občas konsternováni ženskou jinakostí, to když se z žen stávají fůrie. A to teda občas nepadají ušlechtilá slovní spojení. Ale vždy je čas na rozhovor o ženské kráse, obdivu k nim a jejího rozboru. Pokud ženskou krásu glosují muži mezi sebou, je to v pořádku. Ovšem běda, pokud krásu žen komentujeme před ženou a ještě k tomu svou.
Jan Dlouhý
narval jsem do ní 940kcal a kvílet nepřestala
Místenka na poslední chvíli mi zaručila, že se do autobusu, pravidelná linka Praha – Liberec, dostanu. Ovšem s místem u okna už to bylo s rizikem ostrých loktů a stísněného dýchání v případě obšírnějšího spolucestujícího. Obava ukázala se býti lichá. Přisedla si ( vau!) krásná, plavovlasá, v punčoškách, dokonce vonící, okouzlující studentka a na sukni si položila takový menší cestovní vak. Vsázel jsem, že v tom rukávu bude kočka a cesta bude ubíhat příjemným tlacháním.
Jan Dlouhý
jen devět hodin cesty
Ráno kafe a cigárko. Pavlač hlásila, že léto skončilo a pohled do zrcadla, že jsem toho moc nenaspal. Rychlá sprcha. Oholit. Oblíknout. Kam pospíchám, vždyť už možná není kam. A nebo právě proto. Pochybnost není zrovna příjemný stav, ale jistota je směšná. Po dnešku možná přestanu tohle moudro používat.
Jan Dlouhý
nevhodné chování aneb první křivdy nezapomeneš
Synkova podobenka se rozblikala na telefonu po půl desátý večer. To ještě nespí? To není samo sebou, takhle dlouho nikdy nevolá. Snažím se být v klidu, ale v mžiku v barvách vidím všechny možný scénáře, který se mohly stát. A přiznávám, že i totální blbosti mi v ten moment přišli zcela slučitelné s realitou. „Ahoj prcku.“
Jan Dlouhý
jsem promiskuitní prasák
Vstoupím na velmi tenký led s doznáním a s plným vědomím možného odsouzení ze stran obecného čtenářstva. Budiž. Podle statistik, muž za svůj život „pozná“ čtyři až osm žen. Průměrně. V mém případě jsou tato statistická čísla obdobná, pouze časový horizont posouvám z celého života na jeden jediný týden. Ano, za ty roky je to množství větší než malé a trochu doufám ve vaší shovívavost.
Jan Dlouhý
jako když tě kopne kůň
S bojovným výrazem v pomalované tváři, chystá se William Wallace, s rozmáchlým mečem nad hlavou, proklát tělo nepřítele, kterého přemohl a jemuž předurčil neodvratitelný konec. V tomtéž okamžiku soku spadne přilbice z hlavy a on se dívá do tváře.. svému příteli. Meč mu padá z rukou.. zuřivost se vytrácí.. tvář se zkřiví bolestí.. oči zalejí slzami.. podlomí kolena.. padne k zemi neschopen boje.. neschopen čehokoliv... Bože, jak tuhle scénu ze Statečného srdce miluji.
Jan Dlouhý
postav vodu na čaj, miláčku - definuj přesně, drahá
Ještě pořád mám zrychlený tep a vyplavený endorfiny navozují stav blaženosti z dobře vykonaného.. vy víte čeho. Však jsem právě taky složil dva vagóny uhlí a v pelíšku je tak krásně! „Padá stropnice, podívej miláčku." No vidím, a co jako? Mám si něco přát? Zase zavřu oči a vzmůžu se pouze na všeříkající: „Hmmm."
Jan Dlouhý
o holky se neperu
Lehám si do horký vany s pěnou a čekám, kdy to zaregistruje syn a skočí ke mně. A je to tady. Otevírá dveře do koupelny, svlíká se jak had a láteří, že proč jdu bez něj. Směju se mu a pozoruju ho. „Co to máš. Cos dělal, Gustave?" Civím mu na modřinu u ramene a pěkný dvě jelita na noze. „Neříkej mi Gustave!," koulí na mě očima. „Dobře Ervíne, se tě ptám, kdes to vzal?" Leze ke mně, ale zůstává stát na špičkách, drží se okraje vany. „Když on Michal držel Natálku za ruku a nejsem Ervín!" Kňourá a já nevím, jestli kvůli horký vodě, nebo Natálce. Vypraví, naslouchám. Zakoukal se do Natálky o třídu víš, je evidentně po mně, na starší. A jak vidno, ranař! Zachovávám zadumanou tvář, ale vevnitř se chechtám. Pořád lepší vzrušený emoce a nějaká ta klukovina, než tiše čučet v koutě. „A to ses jako popral ve škole?" „Néé před ní," uklidní mě a žuchne do pěny.
Jan Dlouhý
vzývám soumrak teplákových víl
Holky, děvčata a dámy, zlobíte. Poslední dobou se ke mně dostalo několik stížností na vaši adresu od vašich poloviček a bohužel musím konstatovat, že oprávněně. Tudíž, po vzoru Medovnice, se vás ptám: „Chcete pár na zadek, nebo si o tom popovídáme?“
Jan Dlouhý
trenky jsem se už naučil nosit
Ze sledování zpráv mě vytrhlo zaklepání na okno. Letmý pohled na hodinky a je něco málo po půl osmé. Jo, vlastně taťka říkal, že se večer staví. Dojdu ke dveřím, vezmu za kliku a ustoupím, aby mohl dovnitř. Jenže to není on, takže se stavím zpět mezi futra. Před prahem stojí dva týpci. Já zírám na ně, oni na mě. Já mlčím, oni taky. „Dododobrý večer“, vykoktá ze sebe ten, co stojí blíž. A zatímco jeho ruka třímající policejní legitimaci stoupá od pasu vzhůru do výše očí, má ruka promnula oči a klesá do pasu. Pánové jsou tajní a v civilu, a já vykoupaný a nahý...
Jan Dlouhý
nejbohatším tátou
Do blíže neurčitého věku, jsme my rodičové, v očích našich potomků za bohy. Nejen velikostí, ale i svými návyky, pudy, rituály. Na rozdíl od ostatních savců, však v našich dětech navíc pěstujeme údiv, úžas, fantazii. A šíleně si přejeme, aby jim tohle období vydrželo co nejdéle. Možná, ani ne kvůli nim, ale kvůli nám, dospělákům. Chybějí nám sny, myslím. Proto se uchylujeme k malým lžím a polopravdám. Pro jejich úsměv, zasněnou tvář a rozjařené oči, děláme okolní svět, a dokonce sami sebe, lepšími než ve skutečnosti jsme...
Jan Dlouhý
nejvyšší dosažené vzdělání? Valdice
Můj milý synu! Vím, jak nemáš rád, když spolu probíráme důležitost slušnosti, školy, učení a vzdělání. Pokaždý protočíš oči. Jenže hele, nedá se nic dělat, prostě to do Tebe musím hustit. A kór po dnešních televizních novinách. Nedíval ses náhodou? Možná sis tam všimnul pána, který na otázku na své nejvyšší dosažené vzdělání odpověděl: Valdice.
Jan Dlouhý
tak na kolik vypadám?
Helejte se, já se tedy nepovažuju za metrosexuála, ale určitou fazónu bych jako občas chtěl mít. Že jsem měl ránu, většinou zjistím až zpětně z fotografií let dávno minulých. Třeba pohled na sebe, dejme tomu okolo maturity, tak to vám povim, neskutečně trpim. Kudrnáč ala afro, kruh v uchu, brýle větší než Urbánkovic Naďa, no kluk jak cumel. A především nedostatečná sebekritika v duchu Ivánka: když se kouknu na sebe, tak se musím pochválit. Jo uznávám, špatný, špatný, špatný.
| předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
