kluci černí, já mám o vás strach
„Tak si představ, že si tam pak sedneš a budeš mít špinavý kaťata. Vlastně tobě by to bylo jedno, ale mně by to vadilo. Nadávám ti stejně, když špiníš sedačku v autě."
Otázku rasové nesnášenlivosti jsme probírali nedávno, to když mi zcela šokován oznámil, že do jejich školy chodí cikán. Znělo to jako by viděl ufona. Nedokázal jsem z něho vypáčit jediný rozumný důvod, proč by ho to mělo šokovat, nebo mu to vadit. Jeho jediný argument byl, že je to prostě cikán. Tečka. Syn, pokud vím, nemá žádnou osobní negativní zkušenost s Romy. Myslím, že nemá vlastně žádnou zkušenost s Romy. Ale měl by mít. Vadí mi, že přebírá informace z druhé ruky a pokládá je za své. Vadí mi, že neměří všem stejně.
„Slyšíš tu paní s telefonem?"
„Jo, strašně řve."
„No vidíš, ta mi vadí úplně stejně jako ty cikáňata a to je paní bílá."
Můj úplně nejvíc největší kamarád ve školce byl David Gujda. Snědý kudrnatý klučina, s kterým byla sranda a pořád důvod něco dělat. Nikdo mi nezakazoval se s ním bavit. Pro mě to byl prostě parťák a víc jsem neřešil. Byl jiný než já. Ale to jsem si říkal, že on si to o mně musí myslet taky.
„A kvůli támhle tomu smraďochovi se tady nedá dejchat."
V práci máme mladého kluka, cikána. Příroda se na něm vyřádila. Šmidrá mu oko, že nevíte, jestli se dívá na vás nebo někam jinam. Pajdá na jednu nohu, která je prapodivně stočená do nepřirozeného úhlu. Vypadá děsně, to byste mu dali korunu. Respektive bych se nedivil, že by si šel pro invalidní, nemusel by makat. On ale chodí do práce a dře. Hnusnou špinavou práci, nad kterou se ksichtí většina, udělá a necekne. A když se s ním člověk baví, pozná, že to není žádný hlupák.
„Hele a teď koukni na toho pána, co blokuje dveře jo. Prostě neuhne. A to jsou věci, který mě štvou, víš. Když se musíš omezovat kvůli jedincům, který se neuměj chovat."
Mám kamarády mezi Romy. Bláznivý Fanda, který šéfuje kuchyni v jedné luxusnější restauraci. Ohnivý Ondra, s ženou jako lusk a krásnými dětmi. Paličatý Martin, co procestoval svět. Neznám je do hloubky, ale oni jsou tím článkem, který je schopen ty dvě kultury spojit. Za předpokladu, že budeme chtít. Že si budeme naslouchat. Že menšina se podřídí většině. Že si dokážeme přiznat, že svině se schovávají za každou barvou kůže.
„A ještě ta paní s taškou na sedačce. Klidně by sis mohl sednout. Nebo ten kluk s baťohem na zádech, hele taky exot."
Syn dlouho v té tramvaji mlčky stál, pokyvoval hlavou a já mu vyprávěl všechny zážitky s Romy, i ty negativní. V duchu jsem si říkal, že ta moje přednáška má určitě smysl. Že mu to třeba dojde, že začne měřit všem stejně, že ho prostě ovlivním v úsudku. Visel jsem mu na puse, zvědav co mi na to řekne.
„Tati, ale já je tady prostě nechci, i v televizi říkali, ať maj vlastní stát."
Kluci černí, já mám o vás strach…
Jan Dlouhý
naučte se utíkat
Metro bylo poloprázdný a naproti seděl hodně divný chlap. Kymácel se a něco si mrmlal pro sebe. „Není to náhodou takovej ten pošuk?“ zeptal se mě syn. „Není,“ uklidňuju jeho i sebe, ale nepříjemný pocit se rozlézal po celém těle.
Jan Dlouhý
jako magor aneb to já v tvým věku
„Čemu se tlemíš!?“ konsternovaně pozoruju svého dvanáctiletého syna. Celý se zalyká, koulej se mu slzy po tváři a sotva popadá dech. Koukne na mě a začne se smát ještě víc. Jako magor. „Vraťte mi syna,“ protáčím panenky k nebi.
Jan Dlouhý
dejme jim to najevo
„Splnila jsem mu všechno. Všechno! A von? Ani neřek, že mě má rád, že prej to je přece jasňačka. Ani kytku mi nekoupil, neobjal mě, nepřekvapil. Dyť von mi ani k vánocům nedal dárek. Jen peníze do obálky ať si koupím něco sama!“
Jan Dlouhý
udělat si radost dámou nebo udělat radost dámě?
Seděla o stoleček dál. Před sebou právě zalitou kávu, nohu přes nohu, a v ruce cigaretu na špičce, se kterou si dlouze hrála než si ji zapálila. Všimla si, že ji delší dobu pozorujuju. Pokývla hlavou na pozdrav a usmála se na mě.
Jan Dlouhý
radši vztyčený prostředníček než němá ignorace pozdravu
„Jak že? Ani slušné pozdravení, jak stav můj, i jméno mé si vyžadují, nedovedeš dát? Ty věru nevíš čeho slušný mrav si žádá? Tedy ztrestám tě!“ Tak tahle replika z Hurvínka mi naskakuje vždy, pokud mi kdokoli neodpoví na pozdrav.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Řekni, kde ti muži z Gazy jsou. Otazníky ohledně obětí: násobně více dětí a žen
Premium V Gaze je problém, na který upozorňovala už Marlene Dietrichová. Teď si s ní notují demografové a...
Češi umějí vyrobit řadu vojenských dronů. Ale armáda o ně nestojí
Premium Letecká výroba byla v České republice vždy na špičkové úrovni. Menší dopravní letouny, ultralighty,...
Gruzínská prezidentka vetovala „ruský“ zákon. Jde do boje s vládou
Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová podle tiskových agentur vetovala kontroverzní zákon o...
Izraelský válečný kabinet se bortí. Ganc označil Netanjahuovy plány za fanatické
Člen izraelského válečného kabinetu Benny Ganc v sobotu řekl, že jeho strana přestane podporovat...
Servisní a aplikační technik (m/ž) - mzda až 55.000 Kč
ZOLLER CZECH s.r.o.
Plzeňský kraj
nabízený plat:
50 000 - 55 000 Kč
- Počet článků 101
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3178x
dlouhy.jan@email.cz