přinutit kolovat krev

Ploužil jsem se domů. Ulice zacpaná kolonou aut a tramvají. Před domem blikající hasiči, policie, a právě odjíždějící záchranka. Divadlo pro dav čumilů skrz který se musím prodrat. „Zdovolenim. Tak sakra, uhněte! Já tady bydlím!“

„Co se stalo? Co je?“

„Ta šílená, no ta smažka, co bydlí pod tebou, skočila.“

Stoupal jsem po schodech. Zrovna věšela prádlo na pavlači a byl na ni hezký pohled. Měla odhalená ramena, houpala se v bocích a něco si broukala. Míjel jsem ji. Pozdravili jsme se vzájemně jako tolikrát předtím. Ale tentokrát se na mě moc krásně usmála s vějířky maličkých vrásek u očí. Udělal jsem ještě dva kroky, zastavil se a otočil. „Já jsem Honza,“ podal jsem jí ruku. Její jméno znělo měkce a já si teprve teď všiml, že je to cizinka.

Byla podivná. Byly dny, kdy na mě mávala, to když jsem kouřil na pavlači a sledoval cvrkot v domě. A někdy se schovávala, abych ji neviděl. A taky byly dny, kdy nebyla vidět vůbec. A jednou byla vidět moc, nahá stála na schodišti. Šířily se zvěsti, že fetuje. Nevěřil jsem tomu. Na to byla moc čistá a zvláštně vznešená. Jiná.

Opřel jsem se o zeď v potemnělé pavlači a zapálil si cigaretu. Po chvíli, kdy si oči přivykly na přítmí, spatřil jsem ji. Stála nehnutě o patro níž a dívala se směrem ke mně. Pokýval jsem hlavou na pozdrav. Byla jako kočka, hodně plachá kočka a těch pár schodů ke mně šla snad celou věčnost. Každý schod se otáčela, s každým krokem váhala. Zastavila se pár kroků ode mě. Posunkem si řekla o cigaretu a já nám oběma zapálil. Mlčeli jsme. Já mlčel abych ji nevyplašil a ona mlčela, protože sbírala odvahu. Trochu se třásla, po tváři se jí koulely slzy a potom začala šeptat.

„Dobrý den, my tady vyšetřujeme... Víte co se v domě stalo?“

„Ano.“

„Víte kdo to je, znáte ji? Nemůžeme najít její doklady.“

„Ano. Tedy vlastně ne. Trochu.“

„Nevšiml jste si, mohla brát drogy?“

„Né, to si nemyslím. Ne.“

„A byl jste doma?“

„Doma jsem nebyl. Ale měl jsem být. Já… Zastavil bych ji. Říkal jsem jí ať zaklepe, ať kdykoliv přijde.“

„No, to asi nepomohlo.“

Kurva, Honzo! Jeden krok. Takys tam stál. Stačilo přinutit kolovat krev. Pár kroků navíc. Tak jako kdysi pro tebe. Pár kroků na víc a přinutit kolovat krev

 

Autor: Jan Dlouhý | sobota 7.1.2017 21:21 | karma článku: 29,40 | přečteno: 1088x
  • Další články autora

Jan Dlouhý

naučte se utíkat

Metro bylo poloprázdný a naproti seděl hodně divný chlap. Kymácel se a něco si mrmlal pro sebe. „Není to náhodou takovej ten pošuk?“ zeptal se mě syn. „Není,“ uklidňuju jeho i sebe, ale nepříjemný pocit se rozlézal po celém těle.

10.6.2017 v 21:21 | Karma: 28,45 | Přečteno: 1098x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Dlouhý

jako magor aneb to já v tvým věku

„Čemu se tlemíš!?“ konsternovaně pozoruju svého dvanáctiletého syna. Celý se zalyká, koulej se mu slzy po tváři a sotva popadá dech. Koukne na mě a začne se smát ještě víc. Jako magor. „Vraťte mi syna,“ protáčím panenky k nebi.

27.5.2017 v 21:21 | Karma: 29,62 | Přečteno: 1035x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Dlouhý

dejme jim to najevo

„Splnila jsem mu všechno. Všechno! A von? Ani neřek, že mě má rád, že prej to je přece jasňačka. Ani kytku mi nekoupil, neobjal mě, nepřekvapil. Dyť von mi ani k vánocům nedal dárek. Jen peníze do obálky ať si koupím něco sama!“

13.5.2017 v 21:21 | Karma: 32,59 | Přečteno: 1567x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Dlouhý

udělat si radost dámou nebo udělat radost dámě?

Seděla o stoleček dál. Před sebou právě zalitou kávu, nohu přes nohu, a v ruce cigaretu na špičce, se kterou si dlouze hrála než si ji zapálila. Všimla si, že ji delší dobu pozorujuju. Pokývla hlavou na pozdrav a usmála se na mě.

6.5.2017 v 21:21 | Karma: 31,10 | Přečteno: 1021x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Dlouhý

radši vztyčený prostředníček než němá ignorace pozdravu

„Jak že? Ani slušné pozdravení, jak stav můj, i jméno mé si vyžadují, nedovedeš dát? Ty věru nevíš čeho slušný mrav si žádá? Tedy ztrestám tě!“ Tak tahle replika z Hurvínka mi naskakuje vždy, pokud mi kdokoli neodpoví na pozdrav.

15.4.2017 v 21:21 | Karma: 33,52 | Přečteno: 1338x | Diskuse| Poezie a próza
  • Nejčtenější

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování

21. dubna 2024  16:37

Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce

19. dubna 2024  15:44

Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...

Má přejít česká ekonomika na válečný režim? Doba míru je pryč, říká Pojar

27. dubna 2024

Vysíláme Britský premiér Rishi Sunak nedávno oznámil, že jeho vláda uvede zbrojní průmysl do válečného...

Každý druhý učitel v Německu zažívá ve třídách násilí. Brutalita na školách roste

27. dubna 2024

Premium Německý učitel se stává docela riskantní profesí. Násilí se stává stále běžnější částí vyučování a...

Biden nečekaně kývl na předvolební debatu. Kdykoli kdekoli, říká Trump

26. dubna 2024  22:27

Americký prezident Joe Biden se v pátek nechal slyšet, že by chtěl do debaty se svým předchůdcem...

USA mění systém pomoci Ukrajině: už ne sklad, ale zbraně přímo ze zbrojovek

26. dubna 2024  21:30

USA chystají dosud největší balík vojenské pomoci Ukrajině v přepočtu za více než 140 miliard...

  • Počet článků 101
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 3178x
představte si fotograii, na které je kolotoč.. takový ze starých časů, se zdobenou stříškou, velkými koni, draky a tak, sedí na nich lidé a točí se a záběr je zastaví v pohybu a jsou z nich rozmazané barevné šmouhy.. stojím před kolotočem, zády k němu (černobíle), ne příliš daleko, můžu se kdykoliv otočit, splynout s vířícími barvami, ale dost daleko na to, aby mě ta neosobní rychlost nepohltila.. prý mám na výběr.. říkala to Virginie ;)

dlouhy.jan@email.cz