pravda o mužských trofejích

Večírek je u konce. „Půjdu s tebou,“ řekla nekompromisně mlaďounká kráska a píchla mi prstíkem do hrudi. Na oplátku jsem ji pomohl do kabátu. A ona? Chytla se, jak rytmu mé chůze, tak něžně pod křídlem. Nezaprotestoval jsem.

Cítím pohledy zúčastnivších a přiznávám, dělá mi to móóóc dobře. Celý večer se okolo téhle krásky motá přehršle vlčáků a ona si vybere mě. Nebo má možná jen pud sebezáchovy, ta smečka opravdu vypadá tak hladově, že by ji snad roztrhala. Nebo působím jen nejméně nebezpečně ze všech, neřkuli neškodně. Taky možnost. A není to jedno? Beztak určitě potřebuje jen doprovodit na tramvaj. No nic, dáš ji hudlana jako správný gentleman a došmajdáš domů. Teď si Honzáne užij klapot podpatků a to všechno úžasné, nevinné, krásné a voňavé, co se k tobě tiskne. Drby budou stejně, tak co. Zvláštní, odkdy jsem začal sám sebe přesvědčovat, netuším.

„Kam tě doprovodím krásko?“ hlesnu už na čerstvém nočním vzduchu.

„K tobě přeci.“

Zamžikám očima a zastavím se.

„Neblázni.“

„Mně už stejně nic nejede a ty bys mě tady přeci samotnou nenechal. Nebo jo?“

Do vlasů ji padaly sněhové vločky a světlomety projíždějícího auta rozsvítilo její oči, které už tak nevinně nevypadaly.

Nemůžu usnout. Otevírám láhev vína. Sáhl jsem po takové té lahvince, kterou si člověk obvykle šetří pro obzvláště významnou příležitost. Tahle asi je. Víno barvy slunce s kořeněnou vůní nemá tu správnou teplotu a přeci chuťové pohárky jásají. Sedím ve starém křesle, popíjím božskou manu a v příšeří pokoje sleduji jsoucnost ve své posteli. Rozhozené vlasy po polštáři, odkryté dlouhé nohy, ruce roztažené, a prsa zahalené v tajemství mého trika. Kráska spí. Pohled pro bohy a teď i pro mě. Buší mi srdce. Tak hlasitě, že mám strach abych ji neprobudil. Nacházím azyl v potemnělé pavlači, mrazivý vzduch cestuje po kůži. Mám husinu, klepu se a zapálenou cigaretou šťouchám do vloček, které se usazují na zábradlí. Kde se tu vzala, proč tady je, co po mě může chtít? Vždyť kdybych se jen trochu snažil, mohl jsem být jejím tátou! Sakra. Je mi bídně. Ne, kecáš Honzí. Už si ani nevzpomeneš, kdy ti bylo takhle hezky. Típnu dávno dohořelou cigaretu. Promrzle padám do křesla a znovu sleduji noční program v posteli. Jen malou chvíli mi trvá zjištění, že se program změnil. „Nechceš zahřát?“

„Tak co bylo, povídej,“ vyzvídá na mě kamarád při nejbližší příležitosti.

„Coco bylo, nic nebylo.“

„Se nedělej, mám voči né? Všichni vás viděli, ste odcházeli spolu.“

„A co jako. Se můžu ptát zrovna tak, vona ta Jasněnka po tobě taky pěkně jela.“

„Vole!“ vypálí ze sebe okamžitě a významně si poklepe na okroužkovaný prsteníček.

„Dobře, tak jsem teda vůl a Jágr je bůh. V noci prej zase skóroval!“

 

Čemu se začal smát on, nevím. Ale já si vybavil naše rozhovory staré dvacet let. To tehdy vždycky něco bylo, i kdyby nic nebylo. Ono uběhlo pár let a celé se to změní na i kdyby něco bylo, určitě nic nebylo. Čistě statisticky vzato asi nula s nulou pojde (pan kolega Řeháček by snad s přesnějším výpočtem pomohl, ale obávám se komplikovaných derivací mezi fikcí a realitou). Prostě pravda o mužských trofejích neexistuje. A pokud ano, měla by být skryta, nevyřčena, uzamčena v tajných třináctých, nebo bůhví jakých komnatách a rozhodně by se po ní pátrat nemělo.

S touhle pravdou se to má jako s peklem. Totiž, ať už peklo bylo nebo nebylo, vymyšleno bylo dobře.

;)

Autor: Jan Dlouhý | sobota 5.3.2016 21:21 | karma článku: 34,30 | přečteno: 3644x
  • Další články autora

Jan Dlouhý

naučte se utíkat

Metro bylo poloprázdný a naproti seděl hodně divný chlap. Kymácel se a něco si mrmlal pro sebe. „Není to náhodou takovej ten pošuk?“ zeptal se mě syn. „Není,“ uklidňuju jeho i sebe, ale nepříjemný pocit se rozlézal po celém těle.

10.6.2017 v 21:21 | Karma: 28,45 | Přečteno: 1098x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Dlouhý

jako magor aneb to já v tvým věku

„Čemu se tlemíš!?“ konsternovaně pozoruju svého dvanáctiletého syna. Celý se zalyká, koulej se mu slzy po tváři a sotva popadá dech. Koukne na mě a začne se smát ještě víc. Jako magor. „Vraťte mi syna,“ protáčím panenky k nebi.

27.5.2017 v 21:21 | Karma: 29,62 | Přečteno: 1035x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Dlouhý

dejme jim to najevo

„Splnila jsem mu všechno. Všechno! A von? Ani neřek, že mě má rád, že prej to je přece jasňačka. Ani kytku mi nekoupil, neobjal mě, nepřekvapil. Dyť von mi ani k vánocům nedal dárek. Jen peníze do obálky ať si koupím něco sama!“

13.5.2017 v 21:21 | Karma: 32,59 | Přečteno: 1567x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Dlouhý

udělat si radost dámou nebo udělat radost dámě?

Seděla o stoleček dál. Před sebou právě zalitou kávu, nohu přes nohu, a v ruce cigaretu na špičce, se kterou si dlouze hrála než si ji zapálila. Všimla si, že ji delší dobu pozorujuju. Pokývla hlavou na pozdrav a usmála se na mě.

6.5.2017 v 21:21 | Karma: 31,10 | Přečteno: 1021x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Dlouhý

radši vztyčený prostředníček než němá ignorace pozdravu

„Jak že? Ani slušné pozdravení, jak stav můj, i jméno mé si vyžadují, nedovedeš dát? Ty věru nevíš čeho slušný mrav si žádá? Tedy ztrestám tě!“ Tak tahle replika z Hurvínka mi naskakuje vždy, pokud mi kdokoli neodpoví na pozdrav.

15.4.2017 v 21:21 | Karma: 33,52 | Přečteno: 1338x | Diskuse| Poezie a próza
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování

21. dubna 2024  16:37

Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město

24. dubna 2024  11:40,  aktualizováno  15:50

Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...

Počasí v Česku opět ovlivní saharský prach. Vytvoří oblačnost, sníží teploty

28. dubna 2024  7:47

Počasí v Česku v neděli opět ovlivní saharský prach. Vytvoří oblačnost, se kterou nepočítaly...

Co v EU prosadili čeští europoslanci? Nabíječky i Erasmus, připomínají se

28. dubna 2024

Premium V Bruselu a Štrasburku proběhlo v týdnu velké loučení. Ve stávajícím složení se totiž europoslanci...

Děti na Haiti cestou do školy překračují mrtvoly. Misie z USA líčí praktiky gangů

28. dubna 2024

Premium Od spolupracovnice MF DNES v USA Co mi vyprávěli po telefonu známí z Haiti, k nimž tam jezdím: školy a obchody se řídí podle toho,...

Zastřelili ho, pomočili a pověsili. Jak vznikla fotka mrtvého Mussoliniho

28. dubna 2024

Seriál Doufal, že uteče a i s milenkou dožije v bezpečí. To by se však víc než dvě dekády nesměl chlubit...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

  • Počet článků 101
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 3178x
představte si fotograii, na které je kolotoč.. takový ze starých časů, se zdobenou stříškou, velkými koni, draky a tak, sedí na nich lidé a točí se a záběr je zastaví v pohybu a jsou z nich rozmazané barevné šmouhy.. stojím před kolotočem, zády k němu (černobíle), ne příliš daleko, můžu se kdykoliv otočit, splynout s vířícími barvami, ale dost daleko na to, aby mě ta neosobní rychlost nepohltila.. prý mám na výběr.. říkala to Virginie ;)

dlouhy.jan@email.cz