teorii buldozer znám a voňavou tramvaj už nečekám
„Vypadni!“ Podle výrazu v obličeji byl týpek zrovna na návštěvě někde v jiné galaxii a chvíli mu trval návrat do reality. „Vy - pa - dni,!" zopakoval jsem systematicky svůj požadavek a nataženou rukou ukazoval na právě otevírající se dveře, snad proto, že jsem měl strach, aby nešel oknem. Smutně se podíval na ty dveře, znovu na mě, sebral si tři igelitky a skutečně vystoupil. Teda cítil jsem už horší smrádek, ale nebylo to ani živý ani lidský. Poplácal jsem se v duchu po zádech, kterak jsem pohotově vyřešil situaci.
„To jste nemusel, vždyť je to chudák,“ ozvala se nečekaně opodál stojící paní s opovržlivým pohledem k tomu. V ten moment mi došlo, jaké divadlo jsem přísedícím zahrál. Zrudl jsem a cítil na sobě několik desítek párů očí, prohlížejícího si necitu a bídáka.
… Bylo to na jaře roku devadesát dva. Seděl jsem ve čtvrté řadě lavic u dveří s cedulkou GII.A, ve třetím patře obrovské budovy bývalé věznice. Do třídy vstoupil pan Petr Mahnel, učitel matematiky, a shodou okolností náš pan třídní. V podpaždí si nesl výsledky poslední písemky a netvářil se nadšeně.
„Takže poslouchejte, holenkové! Mám takovou teorii. Představte si, že jste buldozer. Před vás padaj problémy a vy je hrnete před sebou. Můžete mít sebesilnější motor, ale pokud ty problémy řešit nebudete, tak se jednou ten váš buldozer zastaví, protože tu kupu před sebou už nezvládne,“ po těch slovech rozdal písemky a nejen mně ztuhl úsměv. Na pětku v červeném kruhu se nekoukalo dobře.
„Ty vole, von tě snad nechá rupnout,“ zvěstoval mi vykuleně spolužák Jirka.
„Klid. Za í, budu mít na výzo maximálně dvě trojky. Za íí čtverec žádnej nehrozí, takže bajle by byla divná, ne? A za ííí, je to přece tříďas, vole, ten mě padnout nenechá,“ s hraným úsměvem odpovím. A snažím si najít ještě nějaké za ívé, což jsou oblíbené odrážky pana učitele, ale krom toho, že mě matika zrovna nebaví a teď k smrti unavuje, mě nic jiného nenapadá.
Jak jsem předvídal, dvě trojky jsem v červnu na vysvědčení skutečně měl. Jenže pana Mahnela jsem lehce podcenil, alespoň jsem si to tehdy myslel. Jak se totiž ukázalo, byl to můj buldozer, který se zastavil. A tak jsme se spolu s panem učitelem potkali na konci srpna u reparátu. Tři příklady na papír a dva u tabule. Za deset minut bylo hotovo.
„Stálo ti to za to, Honzo,?“ zeptal se mě s úsměvem a škodolibost nezastíral. Nestálo. Těžký to tak nebylo, ale půlku prázdnin jsem strávil učením. Za dva roky jsem panu Mahnelovi za tuhle zkušenost upřímně poděkoval…
Několik dní po tom vyhazovacím extempore jsem znovu nastoupil do tramvaje a do nosu se mi navalil obdobně čpící smrad jako posledně. Ani jsem nehledal autora tohoto projektu, předchozí zkušenost jasně velela k ústupu. Navíc tramvaj má dva vozy soupravy a tak jsem na nadcházející zastávce přeskočil do vozu prvního. Jen co se dveře zavřeli a tramvaj zacinkala, byl jsem v pasti. Okamžité sladko v puse, zježené chlupy snad i na nohou, sevřené hrdlo a žaludek. Můj osobní alarm smradometru praskl a jako důkaz se mi neřízeně valily slzy po tvářích. Tady totiž vesele cestovali smraďoši rovnou tři!
Vystoupil jsem. Respektive jsem rozrazil dveře tramvaje, jen co trochu přibrzdila před zastávkou a doslova vypadl na ulici. Doklopýtal jsem na most přes Vltavu a zhluboka lapal po dechu. Restart dýchací soustavy se po chvíli podařil, a pachuť v puse jsem zahnal odpálenou cigaretou. V hlavě kolotoč výjevů. Řvoucí titulky v novinách, deprimující fotky rozřezaných těl, různé jakopravdy ze všech stran a smraďoši v tramvaji. Rozhlížel jsem se okolo, všude klid, jako by se nic nedělo, i na řece panovalo podivné ticho. Jen nízko nade mnou prolétl racek. Zvedl jsem hlavu a střecha Strakovy akademie na mě házela prasátka ze zapadajícího slunce. Někde v dáli, přesně v přímce mého pohledu, bych tušil i Štrasburk a valící se buldozer.
Pana Mahnela na vás, holenkové! Dokud ještě není pozdě a nerupneme všichni. Tady totiž na reparát nedojde. Hážu si mošnu přes rameno, ještě posledně potáhnu z cigarety a přidávám do kroku. Jdu pěšky, na voňavou tramvaj už nečekám...
.
Jan Dlouhý
naučte se utíkat
Metro bylo poloprázdný a naproti seděl hodně divný chlap. Kymácel se a něco si mrmlal pro sebe. „Není to náhodou takovej ten pošuk?“ zeptal se mě syn. „Není,“ uklidňuju jeho i sebe, ale nepříjemný pocit se rozlézal po celém těle.
Jan Dlouhý
jako magor aneb to já v tvým věku
„Čemu se tlemíš!?“ konsternovaně pozoruju svého dvanáctiletého syna. Celý se zalyká, koulej se mu slzy po tváři a sotva popadá dech. Koukne na mě a začne se smát ještě víc. Jako magor. „Vraťte mi syna,“ protáčím panenky k nebi.
Jan Dlouhý
dejme jim to najevo
„Splnila jsem mu všechno. Všechno! A von? Ani neřek, že mě má rád, že prej to je přece jasňačka. Ani kytku mi nekoupil, neobjal mě, nepřekvapil. Dyť von mi ani k vánocům nedal dárek. Jen peníze do obálky ať si koupím něco sama!“
Jan Dlouhý
udělat si radost dámou nebo udělat radost dámě?
Seděla o stoleček dál. Před sebou právě zalitou kávu, nohu přes nohu, a v ruce cigaretu na špičce, se kterou si dlouze hrála než si ji zapálila. Všimla si, že ji delší dobu pozorujuju. Pokývla hlavou na pozdrav a usmála se na mě.
Jan Dlouhý
radši vztyčený prostředníček než němá ignorace pozdravu
„Jak že? Ani slušné pozdravení, jak stav můj, i jméno mé si vyžadují, nedovedeš dát? Ty věru nevíš čeho slušný mrav si žádá? Tedy ztrestám tě!“ Tak tahle replika z Hurvínka mi naskakuje vždy, pokud mi kdokoli neodpoví na pozdrav.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Co v EU prosadili čeští europoslanci? Nabíječky i Erasmus, připomínají se
Premium V Bruselu a Štrasburku proběhlo v týdnu velké loučení. Ve stávajícím složení se totiž europoslanci...
Děti na Haiti cestou do školy překračují mrtvoly. Misie z USA líčí praktiky gangů
Premium Od spolupracovnice MF DNES v USA Co mi vyprávěli po telefonu známí z Haiti, k nimž tam jezdím: školy a obchody se řídí podle toho,...
Zastřelili ho, pomočili a pověsili. Jak vznikla fotka mrtvého Mussoliniho
Seriál Doufal, že uteče a i s milenkou dožije v bezpečí. To by se však víc než dvě dekády nesměl chlubit...
Hamás zveřejnil video Američana a Izraelce unesených v říjnu loňského roku
Palestinské hnutí Hamás v sobotu zveřejnilo video zachycující dva z rukojmích, které uneslo při...
Pěkná chata 4+kk i k trvalému bydlení Petrov u Prahy cca 15km
Petrov, okres Praha-západ
4 200 000 Kč
- Počet článků 101
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3178x
dlouhy.jan@email.cz