nezařazené
Jan Dlouhý
naučte se utíkat
Metro bylo poloprázdný a naproti seděl hodně divný chlap. Kymácel se a něco si mrmlal pro sebe. „Není to náhodou takovej ten pošuk?“ zeptal se mě syn. „Není,“ uklidňuju jeho i sebe, ale nepříjemný pocit se rozlézal po celém těle.
Jan Dlouhý
jako magor aneb to já v tvým věku
„Čemu se tlemíš!?“ konsternovaně pozoruju svého dvanáctiletého syna. Celý se zalyká, koulej se mu slzy po tváři a sotva popadá dech. Koukne na mě a začne se smát ještě víc. Jako magor. „Vraťte mi syna,“ protáčím panenky k nebi.
Jan Dlouhý
dejme jim to najevo
„Splnila jsem mu všechno. Všechno! A von? Ani neřek, že mě má rád, že prej to je přece jasňačka. Ani kytku mi nekoupil, neobjal mě, nepřekvapil. Dyť von mi ani k vánocům nedal dárek. Jen peníze do obálky ať si koupím něco sama!“
Jan Dlouhý
udělat si radost dámou nebo udělat radost dámě?
Seděla o stoleček dál. Před sebou právě zalitou kávu, nohu přes nohu, a v ruce cigaretu na špičce, se kterou si dlouze hrála než si ji zapálila. Všimla si, že ji delší dobu pozorujuju. Pokývla hlavou na pozdrav a usmála se na mě.
Jan Dlouhý
nejčastějším důvodem k rozvodu je překvapivě manželství
Loňského jara se kamarád oženil a už na podzim mluvil o rozvodu. Směšné důvody nespokojenosti uváděl a litanii z jeho úst jsem nečekal. Reprodukovat ji nemůžu, snad jen ten závěr. „Sorry, jako. Tak proč jsem se ženil, sakra?!"
Jan Dlouhý
dívčí válka začala, ony se neholí a čůrají ve stoje
„Vypadáš divně,“ hodnotím vzhled kamaráda, kterému na bradě trčí čtyři vousy ve dvou řadách. „Ta moje se přestala holit.“ Jeho slova mi zkroutila obličej do otazníku. „Všude,“ hlesl. Tak a je to tady, holky nám vyhlásily válku!
Jan Dlouhý
už nebudu podceňovat mladou generaci
„Hele, co to napsal za status ten tvůj mlaďas?,“ zeptal se mě kamarád a tvářil se pobaveně. „Vo ničem nevim.“ Sáhne do kapsy a na mobilu mi ukazuje text mého syna. Čučim a koulím očima. Nejsem si jist, jestli jsem to chtěl číst.
Jan Dlouhý
moc slov žen a bezmoc mužů
„Tomuhle nerozumim,“ podává mi syn svůj mobil. Louskám sáhodlouhou zprávu od jeho kamarádky a musím přiznat, že i já mám co dělat s rozšifrováním. Pro jistotu si to přečtu ještě jednou a začnu se hlasitě smát. „Moc slov, viď?“
Jan Dlouhý
na seznamce se nediví, že nemám holku
„Pánové, to je pro vás opravdu tak velký problém, po několika mailech ve slušnosti ukončit psanou konverzaci?“ Tak zněl text v záplavě inzerátů. Byl to spíš takový vzkaz. Anonymní. Odepsal jsem, jako by to byla diskuze.
Jan Dlouhý
fotil jsem nahé děti v sauně
„Babí? Tvůj vnouček nevěří, že má stejně nafouknutý břicho, jako jsem měl já. Kde sou fotky?“ a aniž bych čekal na odpověď mamky z kuchyně, vrhám se do šuplíků s poklady ve formě památečních fotografií. A že jich tam je požehnaně.
Jan Dlouhý
co si trochu zašmírovat aneb hele, mámo, tak tos ještě neviděla
Byste nevěřili, co vídám naproti v oknech hotelu. Jen se trochu zešeří, světla se rozsvítí a začnou se tam dít podivuhodné věci. Pro tyhle případy jsem zabavil synovi dalekohled a nevrátím mu ho ani na konci školního roku!
Jan Dlouhý
od teď platím já
Známá tvář barmana mě zdraví už od dveří. Usedám na barovou stoličku a během několika okamžiků přistanou přede mnou bez objednání dvě piva a dva panáky.
Jan Dlouhý
teorii buldozer znám a voňavou tramvaj už nečekám
Stačil jediný nádech, aby se mi zkroutil obličej do grimasy sériového vraha a žaludek dal kotrmelcem jasně najevo, že by se chtěl urychleně vyprázdnit. Došel jsem v tramvaji k sedícímu smraďochovi a z blízka nekompromisně zařval.
Jan Dlouhý
vidím to co nevidí ani 99,99% žen
Nechci se chvástat, ale vidím rád a vidím dobře. Dokonce natolik dobře, že ani 99,99% žen nevidí to co já. Jenže mám s tím trochu problém, vidět bych to neměl.
Jan Dlouhý
atak po(s)tupné demence
„Bože, do kohos tu duši dal,“ otáčím oči vzhůru a lomím rukama. Učíme se do školy. Já (vševěd všudybud) a můj syn (čtvrtá třída). A trpíme oba. „Ty snad musíš mít fronemofóbii nebo co,“ žasnu nad špatným výsledkem slovní úlohy,
Jan Dlouhý
jó to noviny ještě hořely
Od té doby, co syn jezdí za mnou autobusem se stevardkou, jsme si v ledasčem vyměnili role. Jak skočí ze schodů, vlepíme si hubana a plácneme si dlaní. „ Cos mi přivez?“ Se přiznám, to se ptám, prosím pěkně, já. „ Sebe?“ Neříkám, že by mi to bylo málo, jeho celkem dost, ale tak nějak už ho několik let přemlouvám, aby mi z autobusu vzal noviny, které tam zdarma rozdávají. „ Vzals mi Dnesky?“ Zakroutí hlavou. „ Stejně si to čteš v mobilu.“
Jan Dlouhý
spočítané pihy a kalhotky na schodech
Stoupám po schodech v mém baráku, v ruce tašku se snídaní a v hlavě uplynulou noc. Na třicátém schodě se zastavím, protože o sedm schodů výš leží kalhotky. Z neznámého důvodu se chytím zábradlí, naslouchám zvuku baráku a rozhlížím se jako lump, jako malý kluk, nebo voayer, nebo kombinace všeho. Malou chvíli váhám a jasně že to modrobílé okrajkovanénic beru do dlaně. A teprve potom mi dochází, že bych ty kalhoty měl vlastně znát...
Jan Dlouhý
vraťte mi Reneé
„Tak jsem viděla tu tvou krasavu,“ slyšel jsem od přítelkyně ještě dříve, než jsem si stačil sundat bundu v předsíni. Velmi zákeřně položená věta oznamovací, na zhola nic nepřipraveného muže. Nehledě na sarkasmus v hlase, ani ten nevěští nic dobrého. „Se ti divim.“ Co to jako má být? Kamufláží, v podobě pádu k botníku při zouvání, získávám několik drahocenných vteřin k nalezení opětovné rovnováhy. Té duševní. Urychleným propátráním v dostupné paměti nenalézám žádný důvod k panice a přesto polknu na prázdno. „Jak moje? Co moje?“
Jan Dlouhý
vždycky jde jen o to, jak se 'to' podá
Zálibně si prohlížím opravdu hezkou dívku skrze fotografii v telefonu. „Tak na tu nemáš!,“ prohodí budoucí novomanželka kamaráda, která, asi podle způsobu mého vejrání, pojala podezření, že bych se třeba jako mohl o cosi pokusit na plánované ženitbě. „Myslíš?,“ vracím ji telefon, pozvedám v levé ruce džber piva a nad pravým okem obočí. Vedle mě se začíná řezat kamarád a ani já po chvíli výbuchu smíchu neodolám...
Jan Dlouhý
tu si vem, ta je hnusná - muži umírají dřív a já vím proč
Tyhle fakta mě děsí. Muž se dožívá průměrně o osm roků méně než žena a průměrná délka manželstí je třináct let. Znamená to snad, že každým rokem v manželství se mi zkrátí život o dvěstěvacetčtyři dní? Něco na tom je. Postačí pouhý pohled do černé kroniky: už jen mírně obézní žena žije déle než muž, který se o tom zmínil...
následující |
Počet článků 101 | Celková karma 0.00 | Průměrná čtenost 3177 |
představte si fotograii, na které je kolotoč.. takový ze starých časů, se zdobenou stříškou, velkými koni, draky a tak, sedí na nich lidé a točí se a záběr je zastaví v pohybu a jsou z nich rozmazané barevné šmouhy.. stojím před kolotočem, zády k němu (černobíle), ne příliš daleko, můžu se kdykoliv otočit, splynout s vířícími barvami, ale dost daleko na to, aby mě ta neosobní rychlost nepohltila.. prý mám na výběr.. říkala to Virginie ;)
dlouhy.jan@email.cz