Jan Dlouhý
dlouhy.jan@email.cz
- Počet článků 101
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3178x
Seznam rubrik
Jan Dlouhý
radši vztyčený prostředníček než němá ignorace pozdravu
„Jak že? Ani slušné pozdravení, jak stav můj, i jméno mé si vyžadují, nedovedeš dát? Ty věru nevíš čeho slušný mrav si žádá? Tedy ztrestám tě!“ Tak tahle replika z Hurvínka mi naskakuje vždy, pokud mi kdokoli neodpoví na pozdrav.
Jan Dlouhý
holky neblbněte, chlapi mají hlad
„By mě zajímalo, kterej vůl si usmyslel, že ideální krása má rozměry dva metry a dvacet pět kilo!,“ ulevil si frustrovaně kamarád. Jak jsem později pochopil, kecal z hladu. Hlad se totiž vplížil do našich lednic, břich i ložnic.
Jan Dlouhý
když to čert dělá na jednu hromadu ani letadlo nespadne jen jedno
Při pohledu na záběry z trosek zříceného letadla kdesi v Kolumbii, jsem si se synem vyměnil pohledy. „Hrozný, viď,“ špitne. „Strašný. Dlouho byl klid. A teď spadnou ještě další. Bohužel.“
Jan Dlouhý
ať si ženský dělaj co chtěj
„Seš neuvěřitelnej. Budu si dělat co chci, jasný?“ hned na to pohledná, asi třicetiletá, brunetka vstala ze židle, na stůl hodila stovku a než se ten její mátoha rozkoukal, hrdě se vynesla ze zahrádky klapajíc po kočičích hlavách.
Jan Dlouhý
poslední kuřák světa
„Tady smrdět nebudete!“ zlověstně vrčí starší paní a šermuje prstem asi tři metry ode mě. Rozhlédnu se, ono je to fakt na mě? Na louce plovárny moc lidí není, a nejsem sám kdo si pokuřuje. Ale jsem jediný na kom si zchladila žáhu.
Jan Dlouhý
pankáčovo velmi pozdní odpoledne aneb brigáda není pro každého
Strojek na holení vousů se zakousl do šedivých skrání a náhle se nad uchem skví holá kůže. Chybným, myšleno vůbec žádným, nastavením velikosti zástřihu, jsem si během pěti minut způsobil přeměnu v Mohawka na válečné stezce...
Jan Dlouhý
vzdávám hold sestřičkám
Žena při porodu se bolestí jen lehce přiblíží utrpení, které zakusí muž při zvýšené teplotě. Mám odzkoušeno, že vnímám bolest pouze při nedostatku adrenalinu. Když jde o život, je to bez bolesti. Ovšem při rýmě? To umírám...
Jan Dlouhý
čtyřicet let legend a mýtů
„Legenda? No to je vymyšlený, nepravdivý příběh, nebo příhoda, že áno,“ odpověděl pan Spejbl Hurvínkovi nad o půlnoci řešeným domácím úkolem. „Tak tohle já nepíšu. Vymyšlený příběhy si strč laskavě za klobouk!“
Jan Dlouhý
ženy svlékám, ale nezouvám
„To sou boty za tři tácy!“ podrážděně se do mě opře kamarádka po mém odfrknutí nad křuskama na jejich nohou. „Za tohle jako jo? Na vynášení koše dobrý,“ ušklíbnu se. „Nevšímej si ho, von je úchyl na boty!“ hnedle získám diagnózu.
Jan Dlouhý
vychovej si svého doktora
„Pane Dlouhý, jste na řadě,“ cloumá mnou usměvavá sestřička. Rozespale vstávám a otírám si uslintané koutky. Cítím na sobě pohledy z narvané čekárny a přilepenou košili na zpoceném těle. Jako mátoha se loudám ke dveřím ordinace.
Jan Dlouhý
pravda o mužských trofejích
Večírek je u konce. „Půjdu s tebou,“ řekla nekompromisně mlaďounká kráska a píchla mi prstíkem do hrudi. Na oplátku jsem ji pomohl do kabátu. A ona? Chytla se, jak rytmu mé chůze, tak něžně pod křídlem. Nezaprotestoval jsem.
Jan Dlouhý
rychle dělej blbce
„Co ten zákaz vjezdu tady?" povídám ustaraně posádce, kterou odvážím z rodinné oslavy. „Neřeš, to projeď," znělo poučení ze zadní řady. Noha na malinkou chvíli sklouzla z pedálu, aby se na něj opět vrátila a drobně jej sešlápla.
Jan Dlouhý
nikdo ti nedá víc, než já ti můžu slíbit
„Zavoláš mi?“ ptala se rozechvěle. „To víš, že jo,“ řekl jsem bez mrknutí oka. Nikdy jsem jí už nezavolal. Slibem prý nezarmoutíš. Sliby se slibují, blázni se radují. A já byl obrovský blázen.
Jan Dlouhý
na březího vlka mluvte zprava
„Takhle špatný jsem to opravdu nečekala,“ pokyvuje hlavou paní doktorka studujíc lejstro z mého vyšetření. „Tady, vidíte?“ Ukazuje do grafu. Nekoukám se, ale vidím. Jasně, že vidím. Nepřišel jsem s očima!
Jan Dlouhý
mlčící muž a naštvaná žena aneb co bych pro ni neudělal
Mlčela. Já taky. Mlčící muž značí dvě varianty. Buď dumá, nebo sní. V mém případě teď zrovna platí obě možnosti naráz. Naproti tomu mlčící žena znamená jediné, je pěkně nasssštvaná. Ta moje takhle pěkně mlčí už déle jak hodinu...
Jan Dlouhý
o prohraném boji o flek a gatích u brodu
Právě si dopřávám řidičský adrenalin. Snažím se zaparkovat na ulici v samém centru Prahy tak, abych neporušil nějaký ten přestupek. Není ideálnějšího načasování, než v dopoledních hodinách v týdnu. Pěkně si jedu už páté kolečko kolem bloku. Ostražitost, předvídavost, periferní vidění. Jako na lovu. A hle, objevuji krásný flek a to přesně v místě kde to mám k domovu nejblíže. Paráda. Trochu si najedu, zařadím zpátečku a otočím se. Se mi to zdá, bo co? Na moje místo najelo esúvéčko na férovku předem hupsnutím o chodník. Honzáne klid! Zařadím jedničku a jdu na další okruh a přibrzdím si před esúvéčkem. Vidím jen spodní část těla, vrchní je v autě. Překvapením zamžikám. Jde o ženu. A evidentně odvážnou po všech směrech. Sukně velmi krátká, že už vlastně tím předklonem ani nejde o sukni. Pěkné. Zatraceně dlouhé nohy. Mžikám očkama. A mžikal bych ještě, kdyby na mě nedorážela nadržená tramvaj. Smutně si odfouknu a vyrážím, jak se později ukáže, na dalších dvanáct koleček...
Jan Dlouhý
co muž, to sexuolog aneb naplácej mi
Sejde-li se deset mužů, vyklube se z nich alespoň osm světově uznávaných sexuologů. Pokud byste se toho devátého zeptali, odpověděl by, že sexuologem byl, tedy pokud by se rozpomenul. A ten desátý neodpoví, protože se ještě nenaučil mluvit, ale soudě podle gest a šibalských očí, už i ten kojenec ví své. Prostě co muž, to sexuolog. Co mužská sešlost, to sexuologické konsilium.
Jan Dlouhý
stará dáma, která se mi smála a (ne)měl jsem ji rád
Je to stará dáma, která se mi směje a nemám ji rád. Ale vzhledem k jejímu věku k ní určitou úctu mám. Ven už sama nesmí, poloslepá a polohluchá, jaksi nerespektuje domluvená pravidla. Na svůj věk, a vetchou postavu, ještě docela slušně rychle chodí. Já většinou až za ní. Buď nestíhám a nebo se za ni trochu stydím. To spíš. I když. Má nádherný dlouhý nohy a její ladné kroky do schodů, to je radost sledovat. Prostě dáma.
Jan Dlouhý
z mé ženy se stal Velký bratr aneb sláva vypraným občankám
Telefon na kuchyňské lince začal pípat. Jedna zpráva, po chvíli druhá, třetí. Vzhledem k tomu, že je po desáté večer, se mi to kňourání mobilu pranic nelíbí. Už stojím nad ním a dioda na mě poblikává s takovým tím: no tak dělej, přečti si mě! Mimoděk kouknu směrem ke koupelně, kde se přítelkyně právě oddává slastnému proudu vody. Ještě chvíli váhám a pak, s knedlíkem v krku, beru mobil do rozechvělé ruky. Ten mobil je samozřejmě její...
Jan Dlouhý
chci ženu s palcem přadleny
Ono totiž asi takhle. Potkáte ženu. Kontakt očí. Dobrý, zaujme a sjedete ji od hlavy až k patě. Co si budeme namlouvat, zcela běžná praxe všech Koukalů a Vylezbulv. A protože máme léto a boty se mění jen v jakousi podrážku se šňůrkami, je nutné rčení od hlavy až k patě přeonačit. Tak ještě jednou. Potkám ženu. Kontakt očí. Dobrý, zaujme a sjedu ji od hlavy až... a šmankote ... to je ale palec!
Jan Dlouhý
velký třesk - káva s lógrem a sklenka s losrem
Vstoupil jsem do své oblíbené divadelní kavárny a pozdravil nahlas všechny a nikoho zvlášť. Rozhlídnu se a už ji vidím. Sedí na místě u okna, mezi prsty asi tu nejtenčí cigaretu na světě, hlavu mírně otočenou do ulice a pozoruje cvrkot deštníků na ní. Je, tak jako vždy, elegantně upravená a sladěná. Ještě klobouk by mohla mít, říkám si pro sebe a sunu se pomaloučku k ní.
Jan Dlouhý
boží mlýny melou dokonce i psům
Můj synek chtěl po mně vysvětlit rčení o božích mlýnech. Naivně jsem si myslel, že to zvládnu bez omáčky v několika málo větách o spravedlnosti, jenže to mě hned syn zpražil. „Ale ta je přeci slepá, tati!“ Nu dobrá, když chce být učedník chytřejší mistra, budu na to muset od lesa. Respektive od psa...
Jan Dlouhý
nevěnuješ-li se ženě, musíš občas spláchnout
Přišel jsem k uštěbetanému stolu plného osazenstva, které důvěrně znám. „Kde je Fanka?“ Jako na povel všichni ztichli. Jedna jediná otázka a dusno by se dalo krájet. Říká se, že tímhle šestým smyslem jsou spíše obdařené ženy. I když, zase tak těžké to není. Stačí se rozhlédnout po lidech u stolu a zjistit, kdo krom Fanky ještě chybí...
Jan Dlouhý
v limbu a se spodky u kolen - a to jsem ani nerodil
Konečně mě vyslyšela. Tak dlouho jsem si přál překvapení v podobě oblečku nemocniční sestřičky a je to tady. Teď stojí rozkročmo nademnou nádherně bílomodrá od paty až k hlavě. Lodičky, punčošky, sukýnka s kšandičkama, modrá košulka a čepeček. Všechno jak má být. Vrním si blahem v očekávání věcí příštích. „Pane Dlouhý." Aha, hra už začala. Sklání se ke mně a ...
Jan Dlouhý
harašíte rádi? přiznejte barvu
Už jsem v práci, ale oči mám ještě zalepený. Navíc jsem zaspal, nálada pod psa, další šedivý den. Na chodbě potkávám jako první Evu. Procedím skrze zuby odpověď na pozdrav. Následuje její úsměv a jako mimochodem na mě po žensku mrkne. „Dneska bílá." Její slova mně rozlepí jedno oko (6:22).
| předchozí | 1 2 | další |
